ME OCR 2018 – 3K – clear „nice“ hell


Mistrovství Evropy OCR 2018 Esbjerg Dánsko

 

Je páteční ráno. První den ME OCR 2018 a na programu je krátký závod. Vstupní parametry jsou dané. 29 překážek, 4,5km délka traťi. 2 hodiny limit na dokončení. Start a cíl ve festival aréně. Žádná překážka nesměla být vyzkoušena předem. Naproti tomu máme detailní pravidla a vysvětlení co se smí a nesmí.

Po tréninkově náročném minulém týdnu se dneska cítím skvěle. Škoda, že to nebude o běhu, ale o rukách. A hlavně to bude příjemné rande s laktátem. Start v 10 hodin pro Elitní kategorii, která je rozdělena na 3 samostatné vlny, kvůli frontám na překážkách. Beru v klidu tu třetí. Odpočítávají poslední vteřiny, než se pustím do svého třetího mistrovství Evropy.

Po startu vyrazí někteří závodníci dopředu, jak střela. Skáču zeď a přes vodní příkop na steeple opouštíme stadion. Tady už si beru některá místa zpět a pomalu se prokousávám dopředu. První poskočení pořadím je u XXL Kaha stěny, která má 4 metry a leze se n ní jen přes malé výřezy na prsty. Pěkná překážka. Hned o pár metrů dál je Cliffhanger. Taky nápaditá překážka, kde jsou desky na lanu a leze se přes výřezy. Opět beru místa v pořadí a prokousávám se dopředu.

Pak už je koupel do vody a běžíme do lesa, který skrývá pěkné překážky z Barbarian race, hlavě ta, kde se musíme pomocí zhoupnutí lana dostat na kruhy a velké kolo. Všechno dávám bez zaváhání. Co už je trochu náročnější na grip je skok z trampolíny na tyč a přes ně na svislé a otočné na zvonek. To nebylo úplně zadarmo.

Točíme trochu zpět a přes pegboard, který zkusím dvakrát vyběhnout s kolíkama v ruce bez úspěchu a musím ho zvládnout konvenčně jako ostatní. Posléze už sjíždím na skluzavce před low rig. První opravdu těžká pžekážka. Ano taky zákeřnost, kde před těžkou ručkovací překážku dají vodu…Tady se potkám s Tomem, který tu odpočíval po svém nevydařeném pokusu. Nastoupím na svůj pokus a nízkou low část jdu první rukama. Trávím tu trochu víc času a cítím, jak mi ruce tvrdnou. Přejdu na horní ručkovací část a snake což je spirála z kruhů mi přestává chutnat. Dostanu se až na poslední kruhy, ale z toho předposledního padám a musím celou překážku znovu. Vím, že mám už jen jeden pokus, protože kdybych nedal, tak tu vykysnu na strašně dlouho. Platí, že máte sice neomezeně pokusů, ale jak nedáte svůj druhý, tak vám rapidně začne odcházet síla a úchop.

Po 5 minutách snažení o mobilizaci ruku nastupuji na druhý pokus. Tentokrát jdu nohama napřed nízkou část. Tu zvládnu o dost rychleji než v prvním pokusu a tak po krátkém odpočinku na přechodu na vysokou část se pouštím znovu na snake a kruhy a dávám s přehledem.

Opět se prokousávám pořadí dopředu a na kolečku, kde na nás číhá konečně trochu delší proběhnutí je jen weiver a „A“ z tyčí. Po další chvíli ninja steps a zrádná „steel of wheel“ . Což je ručkovačka, ale vypadá jak ježkova klec a vy sní musíte pomocí ručkování kutálet. Tady to zvládám v pohodě. Ale začínám platit tvrdou daň. První dva mozoly jsou utržené na krev. Není kam to hnát, odpočinuté ruce budou rozhodovat. Jsme zpět v dolíku, kde je zajímavá překážka North Pole. Ručkuje se na kotvách a tlustých lodních lanech. Aby toho nebylo málo, dvakrát se podlézá sít. Tady to zabalil John Albon, protože jeho ruce byly out a začali se mu dělat puchýře. Raději pošetřil síly na zítra. O pár metrů dál čeká Starway to heaven. S přehledem dávám a zvoním. Terka Schejbalová, která běží už nějakou dobu semnou musí opakovat. Zazvonila, ale nedala obě ruce na poslední schod a to není dovolené.

Tady trhám další mozoly a načínám i prsty…už to bolí hodně. Oni ty schodnice měli opatřené šmirglem, aby to neklouzalo, ale já se tam svlékl z kůže. Ted už ale nabíháme do festivalky přes stěnu a jsme na posledních třech překážkách. První na řadu přichází ta nejobávanější – Dominator. Nutno říci, že stále držím náramek, ruce mám silově v pohodě a mám šanci na TOP10 v ELITE. První část procházím relativně dobře, i když při podlézání sítě mi přestává šmakovat. Zavěšená kladívka jsou brnkačka s lanama. A jsou tu oříšky…2x flying monkey a z nich přeskok na 3 oříšky a zvonit. Marné pokusy…klouže mi to. Mám ruce celé od krve a nedokážu se udržet na posledním oříšku. Ruce mám komplet bez kůže orvané. Retry opakovací mě stojí asi 7 pokusů a několik pádů z posledního oříšku. Jak už ale začnu cítit levé rameno usoudím, že nemá smysl se tu víc ničit a riskovat ještě více zničené ruce a zranění ramena. Střihám náramek, klopím oči a do cíle odcházím poražen. Dostávám medaily, která pro mě nemá žádnou cenu. Koukám na své dlaně a přemýšlím, co s tím do zítra udělám. Asi si budu hrát na honěnou se svým prahem bolesti. Ale nejsem tu abych to zabalil ještě před startem…

Páteční závod byl horlivě diskutovaný. Obtížnost tratě, překážky atd. Hodně lidi sem po pár zveřejněných videích jeli, že to nedají. No, jak to asi mohlo dopadnout s takto nastavenou myslí. Druzí zase hodnotí jen přes pár fotek na FB. Za sebe říkám, že jsem nikdy nešel těžší překážkový závod. Opravdu velmi obtížné a klobouk dolů, před těmi co došli do cíle s náramkem. Cca 7% celého startovního pole. Na druhou stranu to nebylo něco co se nedalo překonat. Organizátoři předběhli schopnosti závodníků a postavili obtížnou trať. To sice není žádné umění a sami si pak sypali popel na hlavu. Ale mám snad nadávat, že jsem na ME a trať je obtížná? Ani náhodou. Nebyl jsem dost připraven na všechny možnosti. A to je vzkaz pro mě. Nic mě osobně neposune dál, než vlastní neúspěch.  Organizátoři si taky odnesli své a na sobotu sníží obtížnost. Líbilo se mi to…

Dominator v celé své kráse na odpočinutých rukách

Pravda, že jsem nikdy neviděl tolik zlomených a odevzdaných lidi jako dnes. Tolik kamarádů, co mají ruce rozsekané. A pak gratuluji Leonovi, který to dal za 33 minut a bere zlato. Kontrast..já byl na trati  1 hodinu a 45 minut. Úžasné. A to je kluk, který semnou běhá Toughest a končí zamnou. Celé na tom je ovšem magické to, že nemáte na výběr. Musíte překážku dát…jinak je konec. Není tu únik ne hendikep nebo burpees. Nic takového. Tady se prověří, kdo opravdu zvládá překážky.

Dříve byla třeba překážka flying monkey něco jako vrchol, teď je to běžná překážka. To samé, když někdo mezi kruhy na ručkování vložil něco jiného byl z toho poprask a teď tyhle multi ringy chodíme úplně běžně. Všechno se posouvá, tak musíme posunout i naše hranice a lépe se připravit na příští rok.

Stejně se musíme zamyslet v asociaci nad kvalifikací na ME, aby na takové závody jeli opravdu atleti, kteří na to mají a kvalifikují se na odpovídajících závodech. Nikoliv ze dvou ručkovaček a pak tu na třetí překážce střihají náramek.

 

Jdu někam od lidi vstřebat dnešek a připravit na se na zítra…snad nebude účet z dneška moc vysoký…

 

Musím poděkovat za užasnou podporu od ostatních závodníků na trati co fandili. I když jsem se na vás nepodíval nebo nereagoval. Dávalo mi to křídla a bylo to úžasné. Velká gratulace pak pro Lukáše Nováka, který o 13 sekund bral 4 místo ve věkové kategorii. Ohromný posun.

 

 

Technické okénko:

 

Prověřená klasika na závody. Icebug ZEAL3 RB9X. Nemám lepší volbu co obout na závody. 

 

Před startem jsem si dal PRE-enervitene. -Na trati když už šlo do tuhého tak Enervit Competition. Gel určený na poslední kilometry. Je to jako by vám někdo vyměnil nohy za nové.  A v tohmle případě i ruce. Před ME jsem delší dobu používal i Betaine na lepší prokrvení. 

 

Na startu v krásném českém dresu od SweepSport. Měli jsme asi nejhezčí dresy ze všech zemí. Krásna běhat pod českou vlajkou. 

 

Na MetaXtren přišla řada hned. Zelený – prosím zelený který hojí puchýře, odřeniny a podobné zranění. Zázraky přes noc neumí. Ale můžu s rukou hýbat, nepraská mi to. V sobotu ráno, jsem měl ruce relativně použitelné.