Pondělním pozdním odpolednem přichází změna myšlenkových pochodů. Pracovní nervozita, co vše zařídit a nezapomenout střídá ta cestovní. Co nezapomenout zabalit.

Už cestou domů se hlásí taktéž závodní nálada. Po dlouhé době dovolím rádiu hlasitost dost vysoko, čímž se snažím přehlušit nervozitu z překážek, které mě tam čekají. Doma si užívám posledních chvil s rodinkou. Zabalím věci. Převážím tašku. Připravím věci na ráno, ať je v rozespalém stavu nehledám. Přečtu pohádku na spaní a po chvíli jdu taktéž spát. Díky loňské zkušenosti s cestou do USA jsem více nervozní z překážek na trati než z toho co bude za oceánem.

Ve 3:00 ráno budíček. Není to taková tragedie, budím se samovolně na minutu přesně. Ve 4:30 už vyzvedávám Míšu Rajniaka v Praze, abychom po 5 hodině ráno stály u přepážek na odbavení.

Hlavou si promítám co všechno se událo. Cesta na tohle MS byla velmi odlišná od minulého roku. Nenatrénoval jsem toho tolik v hrubém objemu jako loni. Ale na druhou stranu kvalita tréninku byla na dost vyšším levelu než v loňském roce. A to hlavně díky Honzovi Pernicovi. Všechno se děje pro něco, tak beru i vývoj tohoto roku pozitivně. Je to cesta, která mě vždy někam posune a ukáže nové věci. Nemá cenu si říkat, jestli jsem měl někde strávit více hodin posilováním, běháním atd…dal jsem tomu vše, co jsem mohl. Jak říká Honza „lepší nedotrénovaný závodník než přetrénovaný“ a to mě tak trochu uklidňuje během letu přes velkou louži.

Děkovat se má až na konci, ale neseděl bych v letadle bez podpory od Danči. Vím, že je to těžké pochopit proč když jdou děti spát a já místo oddychu jdu večer s čelovkou týrat ruce do mučírny. Skákat z hrazdy na hrazdu a houpat se tam jak opice. O ranních odjezdech na trénink ani nemluvím.  Proč se na to v dešti nevybodnu, ale znovu nasednu na kolo a jdu drtit jeden kopec za druhým. Déšť nedéšť. A ještě do nedávna dokud bylo teplo se zapojeným vozíkem s klukem což je asi 25kg více za sebou. Děkuji za to pochopení a podporu. Vím, že to nebylo lehké semnou pracovat během roku Honzo. Zvláště při zranění to bylo mrzuté. Ale díky tvoji trenérské medicíně jsem na vyšším levelu než loni. V neposlední řadě fyzioterapeutům z Institutu sportovního lékařství. Samozřejmě i Anežce Šplíchalové a doktoru Římanovi. Kteří se starali o moje koleno jako o své vlastní. Za finanční pomoc městu Dolní Bousov. Nesmím zapomenout, ani na ty ledové brouky od Icebugu. Kluci díky za podporu. Botky jsou nezbytný dílek do skládačky. Čemu jinému má závodník 100% než botkám. Dám jim opět za uši, ale věřím že mě podrží jako počas celé letošní sezony. Jsou prostě best!

Jsem na cestě na největší OCR závod tohoto roku. Každý na tom máte svůj podíl…

 

Děkuji! Bez vás bych tu nebyl!

 

Za 2 hodiny dosedáme v Torontu. Jdu si vyplnit imigrační dotazník.