Čím více se blíží datum odletu, tím víc mi mizí úsměv a na povrch se derou otázky, jestli jsem trénoval dostatečně. 

Do Masakru v režii Predator race bylo všechno v pohodě. Tréninky podle plánu. Koleno se zdálo být poslušné a nedávalo o sobě moc vědět. To by se na mě neměl tenhle závod podepsat více, než jsem chtěl. Prostě toho bylo moc a i když jsem doběhl, jak jsem doběhl, tak na takovouhle nálož jsem nebyl připraven. Není umění odběhnout závod, ale umění je být po něm v pohodě. Pár dní po závodě se koleno začalo opět ozývat a říkat si docela nahlas  o posezóní volno. Jenže v kalendáři je červeným písmem napsáno Mistrovství světa OCR.

Tím začala hra „kdo z koho“. Po dohodně s Honzou jsem upravil tréninky, abych ulevil kolenu a zárověn finalizoval přípravu než odletím. Vskutku zajímavá hra. Zatím vedu, koleno nebolí ale nohy z tréninku ano. 

Pár hodin jsem trávil i v mé soukromé mučírně. Některé překážky jsem udělal opravdu zajímavé. Nebyl jsem schopný je dokončit ani na několik pokusů. Prstíky volali o pomoc, už jen při pohledu na další pokus.

Přitom všem se ovzal Michal Rajniak, že se mu podařilo vyjednat volno v práci a rád by se přidal. Nakonec se povedl vyjednat i start na poslední chvíli. 

Jak se blíží start závodu. Organizátoři pomalu odhalují překážky a všechny akce okolo. Po shlédnutí každého videa (několikrát) je opravdu na co se těšit. Loni byl tento závod vyhlášen jako závod roku 2015 podle MudGear. Mnoho pořadatelů propůjčí své překážky, právě na toto mistrovství a tak bude možné „ochutnat“ od každého něco. Ruce a předloktí si přijdou na své.