Satisfakce v Plzni – Predator RUN


Co pro cyklisty znamená Paříž Roubaix, je pro mě Plzeňský RUN. Spolu s Mnichovským Spartanem jsou tyhle dva závody pro mě vrcholem jara. Loni jsem tu ještě 3 metry před cílem byl druhý, nakonec jsem ale koukal na vyhlášení ze 4. místa s dírou v koleni. Ostatní si přebírají krásnou cenu s dlažební kostkou a mě čeká několik týdnů úplného volna a kdo ví co ještě. Během cesty domů jsem si sám sobě slíbil, že se vrátím a postavím se na podium….

Na start se stavím uvolněný a připravený. Odpočítání, známá znělka a v momentě nás vypouští na trať. Rychle proběhnou sprškou a nezamotat se do prvních překážek ve festivalce. Tu už ale opouštím na druhém místě. Před sebou mám jednoho klučinu, který to celkem valí. Neznám ho, tak si říkám, že ho zkusím, jak na tom je. Nastoupím mu a on se mě drží. „Ok tak v háku by se ti chtělo běžet“ říkám si. Uvidíme, co s tebou udělá mrakodrap na třetím kilometru. Než však přijde, čekám příjezd vlaku jménem Peter Ceniga a Lukáš Novák, který vzápětí přichází.  V téhle čtyřce vbíháme na první schody dvanácti patové bestie. Hlavně si tady nezrakvit stehna. Po chvilce klučina stoupá stranou a pouští nás dopředu. Moc mu to nechutná. Téměř vzápětí si vystupuje Lukáš a já se ocitl na druhém místě za Peterem. Hlavně mě nepouštěj si v duchu říkám pro sebe…..uběhlo pár schodů a Peter mě pobízí ať jdu dopředu. To se vám nikomu nechce běžet první? Odpovídám mu, že nechci a stejně ho střídám na špici. Zbytek odtáhnu sám. Stále si opakuji stejné tempo, udrž to a dolu to nepustit. Taky že ne, dolů jsem to sázel a vybíhal první ven. Po pár metrech nás čekají totemy. Jestli jsem něco nechtěl, tak jít tady na hendikep a všechno to nahánět. Měl jsem jasnou představu, jak to dám. Nakonec i tak zvoním. Dali to i Lukáš s Peterem. Našemu tempu však přestává stačit Lukáš a tak se s Peterem vydáváme do trháku a já začínám tušit, že to bude boj mezi námi dvěma. Plzeňské uličky proletíme až k první vodě. Držím si ho na 10 metrů před sebou. Po vodě jsem ho stáhl úplně a běžíme hned za sebou. Přihází balance, která je na konci luční části podél vody. Oribi drží jak přibité na balanci a já bych mohl štípat hřebíky, jak mám sevřené půlky ať mi to neuklouzne. Tady si měníme pozice a beru si vedení. Trasa se dál ubírá po známých i neznámých silničkách. Peter mě nemá daleko. Je jak šelma a já lovená zvěř.

 

Nic se nemění ani po pivovaru, kde zvedáme mrtvolu. Tedy  10x mrtvý tah…po 4 pokus si říkám, že by to těma zádama stačilo a zkouším to dělat, tak jak se má..nohama.

Závod se blíží do své finální fáze. Plazení, irská lavice, skluzavka a weiver. Tady se rozhodne. Pak už to je do cíle necelý kilometr svižným tempem.

Na šestém kilometru zařadím vyšší rychlost Enervite competition. Po chvíli se dostaví do služby lehké nohy a extra porce energie. Svůj útok jsem si naplánoval právě na poslední metry před plazení a irskou. Jdu ji klasicky po loktech, jak to jen jde. Ale Peter se točí stále kutálí. To přece nemůže trefit trať, až z toho vyleze. Irskou přeletím a upaluji na skluzavku. Náskok se mi zvětšuje. Bez rozmýšlení skáču do vody a plavu k prvnímu prknu. To přelézt, další podlézt a je tu weiver za mokra. Ten si docela užívám a vidím, že Peter začíná dost zaostávat. Ohlížím se na konci stoupání, jaký mám náskok a je to pár stovek metrů.

Ještě zvládnout GYM a finální vlnu…je to tam!!! Vlnu pokořím na první pokus a vyhrávám RUN v Plzni. Krásný pocit zadostiučinění po loňsku. Kdy jsem tu odcházel zlomený s né úplně pozitivní vyhlídkou. Radost ještě znásobí Lukáš Novák a svým třetím místem. Jsme tu dva z týmu a oba na bedně. To je super.

Na závěr si s Peterem střihneme příjemný konverzační výklus po Plzni.

Nečekal jsem nic nového, ale Predátorský tým překvapil. Po loňském bloudění při druhém Runu, tentokrát před námi jel kluk na kole a ukazoval cestu. Všechno bylo hezky značené a jasné. Vložka v podobě mrakodrapu byla super nápad. To samé lze říci o přesunutí skluzavky blíže k festivalce, aby to měli diváci víc na očích.

Mám svůj jarní monument….

 

 

Technické okénko:

 

Snad jediný závod, kde obouvám ICEBUG ORIBI. Sice je většina po chodníku nebo asfaltu, ale díky nízkému vzorku to není tolik cítit a kdekoliv přijde očekávaná podpora. 

 

Před startem jeden energetický gel Enervitene. Před koncem závodu jsem použil Enervit Competition. Gel určený na poslední kilometry. Je to jako by vám někdo vyměnil nohy za nové. Ale opatrně s ním. Dát si ho dřív, tek může přijít rychlý konec. 

 

Na startu již tradičně v závodních věcech od SweepSport

 

Na MetaXtren.  došlo až doma. V teplém počasí jsem víc než ocenil chladivý modrý gel.