OCR světový šampionát 2017 otevírá své brány. Od rána na plné obrátky probíhá úvodní sprint na 3K. Čekání je u konce, konečně začne to pravé závodění a to proč tu jsem.
Startuje se už od rána, kdy jdou na řadu jednotlivé Age group, přičemž vrcholem bude start PRO divize žen a mužů okolo oběda. Přijíždíme s větším předstihem, protože Verča z nás startuje nejdříve. Festivalka se už hemží závodníky na trati i v jejím okolí. Coach Pain burcuje každou startovní vlnu. Ano, to co mě loni dostalo je tu znovu. Na chvíli mě přepadá takový zvláštní pocit vzpomínek a vzrušení z dalšího startu. Znovu se startuje ze stejného místa. Cíl je také na totožném místě. Už aby to začalo.
Máme s Tomem dostatek času si projít celou trať a okouknout, jak se vypořádávají ostatní se záludnostmi na trati. Hned na začátku nás pošlou do kopce, pak nějaké ručkovačky, 2x nošení do sjezdovky a závěrečná pasáž technických překážek, kde se ukáže, kdo na tom jak je a závěrečné finále s doběhem na náměstí. Těžká pasáž bude u ručkovaček těsně před F5 skyline. Připraveno tam je několik Multirigů za sebou a když zaprší, tak jak říká předpověď. Bude to pěkné síto na závodníky.
[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“39″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_slideshow“ gallery_width=“600″ gallery_height=“400″ cycle_effect=“scrollUp“ cycle_interval=“7″ show_thumbnail_link=“1″ thumbnail_link_text=“[Ukázat náhledy]“ order_by=“sortorder“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″]
Na trať se vydává postupně jeden český závodník za druhým ve svých kategoriích a pomalu přichází i náš čas. Převlékání do závodního, poslední trocha Enervit G iontáku a jde se na rozběhání. Ženský start se ovšem natahuje a tím samozřejmě i náš. Čeká se na vyprázdnění traťi a taky na ten déšť, který slibuje předpověď.
Konečně jsou Elitní ženy na traťi a zanedlouho přichází i náš čas. I když se značným zpožděním. Coach Pain pronáší svou řeč a za pár vteřin přijde naše chvíle.
Rovnáme se do kojí a po vlnách nás vypouští na trať. Startovní kopeček na který navazuje hned další a prudší. Vůbec mi to neběží. Druhý kopec mi totálně nechutná. Ať už je tu nějaká překážka říkám si. Ve své vlně jsem od startu propadl někam do druhé poloviny. Hned druhá překážka ovšem vrací na další pokus některé borce. Po dešti je to jiný level. Nohy se rozbíhají úplně jiným tempem. Krátký seběh a přes vlnu ve festivalce se jde k prvnímu nošení nákupních tašek. Do každé ruky jednu a šup do sjezdovky. Pomalu stahuji ztrátu na první ze své vlny. Krátký úsek k další překážce jménem La Gaffe ve festivalce a jde se na druhé nošení, tentokrát Wreckbag. Tady už jsem na úrovni prvních ze své vlny. Na seběhu do toho prásknu a odhazuji jako první a vydávám se na závěrečnou smyčku. Ta začíná jedním platinum rigem (s nízkým podleze alá moje pomsta) a následně šplhem. Hned po ní je dvojice dalších ručkovaček. Laktát jde nahoru a cítím to na rukou. Předloktí tvrdne, ale stále vše pod kontrolou. První procházím přesně, jak jsem si naplánoval. Zazvonit, seskočit a za pár kroků je tu Skull valley . Ručkování za lebky, žebříky na lanech a lebky. Řekl bych na jistotu, ale přesto rychle dávám. Nejtěžší část je zamnou teď to tam poslat na poslední 3 překážky před cílem. Po krátké rovince nastupuji na F5 skyline. Triviální věc. Sjezd na hrazdě, přičemž se musí přeskočit 3 zuby cestou ke zvonku. Předloktí už toho má dost, ale tohle je v pohodě. První, druhý, třetí zub a….vidím jak se blíží zvonek a hlavou mi bleskne zazvoním hlavou a běžím. Když v tom mi hned proletí myšlenka, že se to nesmí. Ten zlomek vteřiny, to malé zaváhání způsobí to, že dojíždím na konec a nezvedám ruku, abych zazvonil. Jen seskakuji a vím že je zle. Rozhodčí mě vrací hned zpět s tím, že musím zazvonit. Otáčím se na pětníku a mažu na začátek. Znovu si namotat celou hrazdu a sjet to znovu. Tentokrát se zvonkem. Drahocenné desítky vteřin.
Už jen přeskáču na floating walls, které jsou hodně zábavné až do druhého patra. Závěrečná stěna s lany a sprint do cíle. Na doběhu do finiše srazím málem nějakou holku, která se na trati s kýmsi zdraví. Nechápu.
Se sladkohořký pocitem se válím v cíli a vydýchávám to. Opět nemůžu říct, že se mi vše povedlo. Opět se mi neběželo úplně ideálně. Hlavně začátek byl krutý pro mě. Ale nakonec vládne spokojenost. Beru 20. místo na světě v PRO Divizi na úvodním 3K sprintu. Je tam sice to „kdyby“…ale na kdyby se nehraje.
Škoda, že Zuzka Kocumová přišla o podium na poslední překážce. Opět tady? Vybavuje se mi loňský závod, kde to bylo skoro na tentýž místě. Velkou smůlu si vybral Tomáš Tvrdík, který běžel fantasticky, ale stopku mu vystavila jedna z ručkovaček. Jediný, kdo urval výborný výsledek byl Jirka Vacík se svým 7. místem a Verča Vytinová, která si donesla do cíle svůj první náramek.
Hážu do sebe R2 Enervit a připravený banán. Podělit se o dojmy přes oceán a vyklepat nohy. Zítra je nový den, nová příležitost a nový závod.
Technické okénko:
Na obutí je jasná volba. Nejde použít hřeby a beru- Zealy3 od Icebug.
Před startem iontový nápij Enervit G a jeden gel . Po doběhu klasický rituál a házím do sebe R2 regenerační drink.
Na startu již tradičně v závodních věcech od SweepSport. Tentokrát ale v posvátných národních barvách. Ten dres je tak nádherný.
Večer se vyválcovat a namasírovat. Nezapomínám ani na modrý MetaXtrenu. Regeneraci je nutné podpořit jak jen to jde.