Druhý den v Livignu byl v plánu dlouhý trénink na kole. Žádné kolo v Alpách, ale není úplně obyčejné… Vstupní parametry pro vyděšení mi Tomáš podal, tak stroze u snídaně. Dáme takový okruh. Rovinka, 10km stoupání do sedla Forcola di Livigno. Pak sjezdo do Tirana na kafe, po rovině do Bormia na kafe a na závěr 18km stoupáček
Zimní galeje, dlouhé, těžké ale někdy i zábavné Ta začala několik týdnů po konci sezóny 2017. Bylo třeba na chvíli zapomenout na běh fyzicky i psychicky. Červená kontrolka odpočinku mi blikala už hodně vztekle. Za celý rok toho už bylo dost. Pomyslným mávnutím praporku na startu přípravy byl nakonec Taxis o kterém vám píši zde.
Pečecká desítka. Po dvou letech plánovaný testík chrtí formy, kde nebudu muset nic podlézat ani přelézat. Chtěl jsem si otestovat, jestli mám stále zimní spánek nebo už se probouzím do závodního jara. A tak trochu visel ve vzduchu i můj osobáček z dva roky staré Kbelské desítky. Jenomže moje rozpoložení na startu bylo poněkud jiném
Competitor reacts in finish during Benzina night spring at Red Bull 400 in Harrachov, Czech Republic on 11th August 2017
Letos zcela nečekaně jsem se postavil na start nočního sprintu na skokanský můstek K120 v Harachově. Předchozí ročníky jsem minul z mnoha různých důvodů ať už to byla termínou kolizí nebo zraněním. Byl jsem „odsouzen“ se zatajeným dechem číst o pocitech, které tam závodníci zažívají a sledovat videa, jak bojují s každým metrem a svým tělem. Musím přiznat, že jsem jim to záviděl. Je asi divné, když napíšu, že jsem chtěl cítit to mrazení na startu a tu bolest, která vede až do cíle.
Většina z nás chce něčeho dosáhnout. Dát si cíl, metu, vysněný čas nebo se někam probojovat. Cesta k tomu však může být různě dlouhá a různě obtížná. S oblibou říkám, že člověk musí být trpělivý, protože i na Everest se jde krok za krokem. A každým takovým krokem jste blíž svému vrcholu. Každý krok je pro vás malé
….je jen špatné oblečení. Proč by mělo špatné počasí ovlivnit to jestli půjdu nebo nepůjdu trénovat? Ani na závod si nelze vybrat jak bude, když člověk leze do startovního koridoru. Je to o hlavě a o tom, jak moc se vám chce zůstat v komfrotní zóně. Řekl bych, že spíše naopak, nepříznivé podmínky vás naučí
Jizerská 50 je mezi lyžaři pojem. Pro mě až do dnešní zimy příležitost podívat se na prima závody v televizi s pocitem, že to jsou šílenci jet takovou vzdálenost. To bych se ovšem nesměl nechat vyhecovat od Karolíny Preislerové z Enervitu. Že to v pohodě dám. Já, co jsem toho na běžkách najezdil asi tolik jako autem nacouval? Výzvy já ovšem rád.
Až zpětně si uvědomíte, jaký okamžik vložil vašemu životu významný směr. Léta základní školy mám mimo jiné spojené s dětskou sportovní olympiádou. A na mé druhé olympiádě v 7. třídě nastal onen okamžik, kdy jsem hodně poznal sám sebe. Do dlouhých tratí jsem se nehrnul. Měl jsem strach z té bolesti, kterou tam člověk zažije než doběhne do