Zimní galeje, dlouhé, těžké ale někdy i zábavné Ta začala několik týdnů po konci sezóny 2017. Bylo třeba na chvíli zapomenout na běh fyzicky i psychicky. Červená kontrolka odpočinku mi blikala už hodně vztekle. Za celý rok toho už bylo dost. Pomyslným mávnutím praporku na startu přípravy byl nakonec Taxis o kterém vám píši zde.
Trošku opožděně, ale nakonec se mi podařilo dopsat takové malé shrnutí loňské sezóny vyjádřené v číslech. Mám rád různé statistiky a porovnání tabulek, tak vás nechám trochu nahlédnout do loňského roku skrze moje čísla. Přípravu jsem zahájil po 11 týdny odpočinku bez tréninku, kdy jsem dával dohromady přetížené rameno a koleno. Trénink jsem zahájil poslední týden
Když se řekne Taxis vybaví se mi jeden podzimní víkend, kdy sleduji Velkou Pardubickou a s napětím koukám, jak si všichni poradí s jedním z nejtěžších dostihů u nás. Koně jinak vůbec nesleduji, ale tenhle závod je pro mě úplně magický. V tom vyběhne informace, že se tam poběží OCR závod a vy víte, že tam prostě musíte být.
Většina z nás chce něčeho dosáhnout. Dát si cíl, metu, vysněný čas nebo se někam probojovat. Cesta k tomu však může být různě dlouhá a různě obtížná. S oblibou říkám, že člověk musí být trpělivý, protože i na Everest se jde krok za krokem. A každým takovým krokem jste blíž svému vrcholu. Každý krok je pro vás malé
….je jen špatné oblečení. Proč by mělo špatné počasí ovlivnit to jestli půjdu nebo nepůjdu trénovat? Ani na závod si nelze vybrat jak bude, když člověk leze do startovního koridoru. Je to o hlavě a o tom, jak moc se vám chce zůstat v komfrotní zóně. Řekl bych, že spíše naopak, nepříznivé podmínky vás naučí
Jizerská 50 je mezi lyžaři pojem. Pro mě až do dnešní zimy příležitost podívat se na prima závody v televizi s pocitem, že to jsou šílenci jet takovou vzdálenost. To bych se ovšem nesměl nechat vyhecovat od Karolíny Preislerové z Enervitu. Že to v pohodě dám. Já, co jsem toho na běžkách najezdil asi tolik jako autem nacouval? Výzvy já ovšem rád.
Zítra je den odletu do Kanady na Mistrovství světa. Stále jsem klidný…zatím ještě.. Uplynulý víkend uzavřel tréninkové konto před MS. Sobotní ráno se neslo v duchu takového pocitového poběhání po okolí. Odpoledne přišlo na řadu pár kopců ze sedla . Počasí už bylo nic moc. Jezdit na kole v dešti mi nevadí. Není špatné počasí, je
Čím více se blíží datum odletu, tím víc mi mizí úsměv a na povrch se derou otázky, jestli jsem trénoval dostatečně. Do Masakru v režii Predator race bylo všechno v pohodě. Tréninky podle plánu. Koleno se zdálo být poslušné a nedávalo o sobě moc vědět. To by se na mě neměl tenhle závod podepsat více,