Italská zastávka číslo dva – Spartan Orte

První Beast sezóny je tu. Malebné městečno Orte na úpatí skály přivítá spartany na druhém vydání italské série. Pro mě ještě s perličkou na konci, kdy si střihnu i super, abych si navykl na dva závodní dny během víkendu. Kdo by řekl, že běžím beast poprvné po více než roce.

Cesta na ubytko je maličko divoká. Máme krásné ubytování, ale než se k němu za tmy dostaneme tak nám přes cestu běhají pásovci.  Z každé zahrady na nás vybíhá pes, co zrovna neštěká na uvítání. Nakonec však ve tmě dorazíme do našeho hradu obklopeného pastvou pro ovce a olivovým hájem. Italský ráj.

Do závodního rána nás přivítá krásná zamlžená krajina. Ze které vykukují jen vrcholky okolních kopců se svým vlastním panstvím.  Dneska bude horký den. Dneska bude beast.

Po snídani se přesouváme do festivalky, kde si odbydeme všechny náležitosti nutné před startem. Okolí je zajímavé, pár řek, městečko Orte na skále a různé louky v okolí. Viděl jsem videa z loňských závodů, tak mám představu co čekat. No uvidíme. Na startu si nás urovnají před pásku . Vedle sebe výborné kluky z Francie nebo Itálie či Španělska  a taky Richard s Tomášem Satinským. Že to bude bolet je jedna z mála jistot kterou mám.

Vyzbrojen Enervitem, který je tu v Itálii doma si vyslechneme národní hymnu a je odstartováno.

Tradičně trochu zaspávám start a propadám se někam dozadu. Čelo pomalu se pomalu začíná vzdalovat. Po lehkém kolečku okolo festivalky nás vymáchají v bahně a špinavé vodě. Proběhneme po statku a cestě plných bobků. Nás prostě nic nezastaví ani záchod pro ovce. Velké plus pro boty, které ani na lejně neujedou. Hned poté máme před sebou 3 jámy s vodou a nutností se vyškrábat na hlinenou hromadu. Následný Monkey bar, jak malá zrádnost organizátorů po bahně dopadne dobře.

To utekly asi 3 km a my se blížíme po cestě na úpatí historického městečka Orte. Ještě stihnu podat láhev Davidu Lambrosse, kterému se vytrácí z opasku při přeběhu mostu. Než se cesta změní v zeď a my musíme stoupat nahoru mezi hradby a domy. Tady to bolí moc. Cesta je prudká ale zastavit to nejde. Ta zeď přes kterou se musíme dostat je po tom laktátovém výběhu příšerná. Dále zase schody, kopečky a míříme do historických uliček. Vnímám z toho všeho jen multirig na náměstí. Pak opět uličky, cesty a někde pod městem mizíme dál k řece a na louky.

Momentálně jsem někde okolo dvacátého místa. Běžecká pasáž okolo pole, kterou právě probíháme není úplně příjemná ale tak to mají všichni. Vidím kluky a mají fakt ohromný náskok. Zhruba několik stovek metrů. Na louce za dalším statkem přijde oštěp s atlasem, kde postupuji bez ztráty kytičky. Aby to nebylo málo naženou nás po pár stovkách metrů dál mezi vinice, kde se trochu pronese pytel s pískem. Tu se mi daří skočit dva kluky. Vinický ve vinici to jde prostě dohromady.

Běžecké pasáže občas přetnuté stěnou nebo drag plate jsou aktuálně to nejzajímavější co máme před očima. Běží se mi dobře. Ale že bych zatím nějak stahoval soupeře se říct nedá. Pravidelně kontroluji hodinky a doplňují enervití zásobu energie. Tady kdyby „došlo“, tak v tom horku to je konečná.

Pro osvěžení přichází místa s řeknou méně nebo více hlubokou. Další a další z tisíce a jedné stěny přes kterou s musíme dostat. Kilometráž se nám pomalu blíží k 15ti km. Louky jsou ještě více rozpálené a nohy už malinko hlásí přehřáté chlazení. Zas tam lupnu jednu dávku instantní energie a zkouším tempo trochu stupňovat. Na prvním nošení řetězů si dobíhám dva borce před sebou. Přes další louku se nenechám zaskočit balanční kladinou a dávám úspěšně. Někdo to štěstí nemá a oddává se anglickému cvičení. Trať už jde do své poslední části. Malinko přestávám vnímat okolí a začínám ještě více přidávat. Twister je na pohodu bez problém. Nošení dalšího sandbagu. Okruh dokola kolem né zrovna malé louky. Čapnu pytel a běžím. Nevím kde v sobě beru tolik energie, ale přebíhám tu asi 4 další soupeře a jsem na dohled Sáti. To nesvědčí nic dobrého. Protože jestli se doběhneme tak se budeme trestat až do cíle. Nošení klády nám v tom moc nepomáhá a slack line nevystaví stopku nikomu z nás. Kilometr do cíle. Všechno nebo nic. Přidávám a do festivalky přibíhám už kousek za Tomem. Poslední překážky před páskou. Poprvé ape hanger nad vodou ale Tom si své místo hlídá zkušeně a do cíle přibíháme v pořadí za sebou. Je z toho deváté místo v celkovém pořadí. První beast po roce mám za sebou. Pocity dobré.

Kluci zaběhli výborně. Ríša bral bramboru a Tom kdyby nechyboval je taky vysoko. Takto je místo přede mnou. Stejně jako v Maggiore se zas potkáváme na trati a hoblujeme to až do cíle. Nic zadarmo ani pro jednoho.

Běželo se mi docela dobře. Nikde mi výrazně nedošlo a vždycky bylo z čeho brát. Měl jsem trochu strach z terénu, protože místy bylo bahno, ale Oribi si poradili výborně. Opravdu to byl po roce první beast. Chvíli se mi ani nechce věřit, že jsem tyhle vzdálenosti loni neběhal. Přiznám, že mi to i docela už chybělo. Beast má opravdu něco do sebe a 2 hodiny v kuse makat není taky jen tak.

Na závěr se o nás postará mobilní fyzio, abychom nohy uvedli do původní stavu připravenosti na závod. Protože hned zítra nás čeká super.

Zbytek dne strávíme při krásném slunečném počasí na naší základně. Okolo cinkají ovečky, které pastevečtí psi nahánějí po loukách sem a tam. Parádní čas na to si něco uvařit, odpočívat a nabírat energii. Tady to jsem skoro samo.  

Spread the word. Share this post!

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..