Některá rozhodnutí zrají rychleji a některá pomaleji. Ale vždy přijdou ….
Sezona skončila závodem v Koutech a nastal čas odpočinku, bilancování a hlavně přemýšlení co dál. Jsem typ člověka, co stále něco studuje, hledá jak vylepšit věci, zkusit něco nového. Nestát na místě, ale posunout se dál. Když bych oslavoval a říkal si, že dělám věci správně, tak by mi ujel vlak. Nebo bych minimálně viděl, jak ujíždí. Zářný příklad jsou naši hokejisté. Úspěchy jsou, tak co měnit, kam se posouvat a šup, vlak je pryč a těžko se nám teď chytá. Stejné to je i s během a se všemi aktivitami s tím spojenými, všechno totiž do sebe zapadá a tvoří celek.
Bohužel se mi po sezoně opět nevyhnulo zranění, díky němuž bylo na přemýšlení mnohem více času, než bych si přál. O tom však jindy. Během tohoto času jsem dospěl asi k nejzásadnějšímu rozhodnutí, které uzrávalo už od léta, a to změně trenéra / tréninkové skupiny. Trénoval jsem pod Alltrainig.cz což jsou z 95% cyklisti. Což se podepisovalo na přípravě. Ten rukopis tam byl znát. Postupem času jsem začínal cítit, že je to pořád stejné. Scházel mi vývoj někam kupředu. Začal jsem si upravovat tréninky, trochu si přidávat, protože jsem cítil, že to není ono. Přestával jsem věřit tréninkům a celkovému systému. Pomalu se vytrácela komunikace a zpětná vazba. Byl jsem jen ovečka ve stádu někde tam vzadu. A když necítím to spojení trenér / žák, tak je to špatné.
Bylo mi líto, kam to dospělo, protože oni mě naučili dávat tréninku smysl a řád. Systematicky trénovat a dostali mě na úroveň, kde jsem byl na ME nebo MS. Za to jim patří velké díky. Hlavně Vojta Beran jako trenér. Samozřejmě i Tereza Beranová jako fyzioterapeutka, k níž jsem chodil, aby mohla žasnout, jak jsem zkrácený 🙂
Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale nakonec jsem se rozloučil a poděkoval za vše. A jsem strašně rád, že to bylo v dobrém.
Jenže co teď dále?
Projížděl jsem net, koukal na reference. Oslovil jsem pár trenérů, ale nebylo to ono. Buď nevěděli co OCR je a jaká má specifika, nebo to byli distributoři univerzálních plánů. Ale víte, jak to je. Něco hledáte a nemůžete to najít, a přitom to máte celou dobu před očima. Vzpomněl jsem si na moment, kdy jsem stál v cíli v na ME v Tatranské Lomnici a dával jsem rozhovor pro Markýzu. Hned vedle mě stál Honza Pernica a dělal to samé, přičemž se zmínil, že je atletický trenér. Tak jsem projel strejdu googla, našel si kontakt a oslovil ho, jestli by náhodou nechtěl trénovat svoji konkurenci. Stačilo pár mailů, aby mi bylo jasné, že tohle spojení je trefa do černého. Honza je běžecky v úplně jiné lize. Já mám zase malinko více zkušeností s překážkami. Věřím, že tohle spojení bude přínosem pro oba a snad nás to posune výkonostně nahoru.
Bohužel, kvůli zranění, jsem si na první tréninky musel nějakou dobu počkat. Alespoň jsem se mohl věnovat posilování a všemu jinému kromě běhání. Ovšem to posilování dostalo taky úplně jiný rozměr. Honza navrhl kruhové tréninky s ohledem na OCR. Čímž minimálně jednou týdně podstoupíme lehké mučení v „rambo dílně“. Musím uznat, že hned ty první tréninky potvrdily velmi pozitivní očekávání. A to byl teprve jen začátek.
Regenerace není nikdy dost, a tak si v mém tréninku našlo místo i plavání. Boj s vodním živlem přerostl v pravidelnou aktivitu. Myslím, že i odznak obratného kapříka bych si zasloužil. Určitě to ale není poslední věc, kterou chci do tréninku zapojit. Ještě by se hodila nějaká sauna, masáže atd. Ale den má jen 24 hodin.
Když jsem psal o vodě. Nesmím opomenout veslování. Ale v té suché podobě – indoor rowing. Celkem slušná „vyndávačka“ když člověk chce. V tomhle má prsty také Honza.
Změny se nevyhnuly ani mé obuvi. Přešel jsem k Icebugům, a zatím si je nemůžu vynachválit.
Musím přiznat, že všechny tyhle změny mi nalévají novou energii do žil. Ať už boty, spolupráce s ICEBUGEM, nové tréninky, kruháče a podobně. Je to dost odlišné od toho, co jsem do teď dělal. Těším se na každý trénink, cítím podporu, má to hlavu a patu. Věřím, že i já mohu něčím přispět do společného úsilí.
Nedávám si menší cíle než obhájit to, kde jsem skončil v roce 2015, ale bude to o dost obtížnější. Kluci z EOR jsou rychlí jak vítr a myslím, že nejen oni. Ale já mám výzvy rád. Tak si snad parádně zazavodíme! Rád bych se také podíval na jiné OCR závody než SPARTAN RACE. V plánu mám PREDATOR RACE, Heroes Race, možná Gladiator race a uvidíme jak se mi podaří kvalifikovat na OCR mistrovství Evropy nebo světa.
Tím je součet nejvýznamnějších změn pro tento rok u konce. Až bude chvilka, tak se k jednotlivým věcem vrátím trochu podrobněji. Pro dnešek je to však vše a příště více o prvním testu na Palestře.
korekce PET