Černá nebo bílá? Světlo nebo tma? Měsíc nebo slunce? Mezi touto otázkou nejde kličkovat, buď je to tak nebo ne.

 

Proč vlastně tyhle otázky? Protože na ně jsou jen dvě jednoduché odpovědi. ANO nebo NE, nevím není odpověď. Pod těmito otázkami vidím jednu základní, kterou v poslední době pokládám čím dál více.

Chceš nebo nechceš? Jak jednoduché na odpověď…..

Mnoho lidí se mě ptá, jak těžké je trénovat na OCR. Co za tím je? Ptají se, jak mají běhat a jak posilovat, protože chtějí zkusit nějaký ten závod. Což je jistě ušlechtilá myšlenka. Jenž někdy postrádá jednu podstatnou věc. A to je čin. Začít něco dělat…přestat mluvit, ale začít…

V práci jsem se domluvil, že budu mít běžecké středy nebo úterky. Budeme společně běhat, klábosit a pak si trochu protáhneme těla po celodenním sezení v kanceláři. Po nejistých začátcích se vykrystalizovala skupinka, která chodí pravidelně. Řekl bych jsou zde lidé ze všech firemních pozic. Jde se za každého počasí, ať je bahno, sucho nebo sníh…  A pak je tu druhá skupina. Ti se vyptávají, vyprávějí, že chtějí taky běhat, jak mají začít atd. Nemám jednoduší odpověď, než aby se k nám přidali. V tom se všek spustí přehlídka výmluv ….

….nemám bundu ….   (o běhání se bavíme 2 týdny a přednáší jak se přidá)

…. venku je sníh….   (ano to se občas stane v březnu – Pražská kalamita o 3 centimeterch)

…. bude tam bahno … ( ano bahno bylo, a co dál? )

…. poběžíte určitě rychle…

…. nemám se kde vysprchovat…

…. půjdu až bude teplo…  (až bude teplo, tak to zas bude moc velké teplo a bude vyžadováno běhání ve stínu)

….fouká vítr ….  (jev vskutku nevšední, na tohle nemám odpověd)

…. prší…. (doopravdy mrholí, ale jsme snad z cukru?)

 

Snažím se je do poslední chvíle přemluvit, vyhecovat, namotivovat, ale taky zapáleně poslouchám přehlídků výmluv. Někdy to je totiž opravu hodně zajímavé 🙂

Ti další, co se vyptavájí na závody, na trénink na tyhle závody končí debatu výmlouvu, proč to nebo ono nejde. Že neudělají 30 angličáků, tak tam nemohou. (já je taky neudělám najednou, však není podmínka to dělat v kuse). Další mají problém s monkey barem. No a? Tak si zacvičí, když spadnou. Ti co už vážně mluví o tréninku, tak ztroskotají na tom, že nemají čas. Co však dělají před prací? Po práci?

Oblíbená výmluva je, že to neuběhnou…nikoho ovšem nenapadlo, že by taky mohli jít, odpočinout si a zas běžet.

Abych nepsal jen o této skupině „pohádkářů“. Tak je tu první skupinka, která je pro mě inspirací. Nedávno jsem si psal s Anežkou o tipech na fyzioterapii, určitých cvicích atd. Když se zmínila, že chce trochu vykročit mimo svou komfortní zónu a začít běhat. Nabídl jsem se, že ji dám tipy jak začít, aby to mělo trochu smysl. Dovolím si říci, že z nicotné dosavadní aktivity už 3 týden běhá. Ať už ráno nebo večer tak si cestu najde. Protože chce – cituji. „acta, non verba“ Pak Vám jednoho dne napíše, že se po ranním tréninku před prací cítí jako „král“ .

Když si v práci vybírám lidi do svého týmu. Tak krom mnoha jiných kriterií si je dělím do dvou skupin. Na ty co vědí, ale nechtějí. A na ty co nevědí, ale chtějí.   Ten ví, jak se staví raketoplán, ale nechce to používat, je k ničemu. Naopak, ten který neví, ale chce, s ním je radost pracovat. Je úplně jedno, že vyšel „akortá“ ze školy a je mu 18 let. Chce a svoji motivací se dostane daleko dále a dosáhne výše než ten, kdo ví ale nechce.

Závěrem….ten kdo nechce, má vždy výmluvu proč to nejde. Ten kdo chce, hledá cestu jak toho dosáhnout. Jak jednoduché…chceš nebo nechceš? Těhotná nebo není těhotná…nic jiného mezi tím není..