Ráno nás vítá do prvního dne šampionátu. Konečně to začíná, konečně uvidíme trať a nasajeme atmosféru.
Jen Tomáš si ráno spletl s polednem a jak Růženka spal asi do 11. Prý to měl v tréninkovém plánu. Já jsem stihl dojít na nákup, nasnídat se a projít se po okolí. Že pršelo mi nějak nevadilo.
Okolo poledne nabereme směr Flevonice a vydáme se do areálu. Lokace je výstižná. V okolí jsou jen krávy, louky a zemědělci. Země nikoho. Flevonice je ovšem sportovní areál, kde mají dráhu na rychlobruslení, jezero s kachanama a vlastní dráhu na OCR, která bude z části využitá. Vše je na absolutní rovině. Když už je někde nějaká navezená hromada co ji zdejší starousedlíci říkají kopec, tak na ní vede trať hned několikrát a poběháme ji z několika stran. Většina okruhu se běží na trávě. A dokonce 2/3 traťi se točí dokola festivalky, takže bude opravdu na co koukat. Drtivá většina se běží na trávě. Někde posekané, někde v hlubší.
Trend kam se překážky posouvají je celkem zjevný. Urban sky což je producent překážek se velmi inspiruje Ninja warrior a pak dále jeden holandský producent, který zase dělá dřevená, dlouhá a vysilující komba. Hodně ručkování a houpání na železe, nebo na dřevě spolu s lanem. Jedna část traťi je plavání a plave se na překážku na jezeře, kde se ručkuje a odtud se zase plave na břeh.
Aby se startovní had natáhl a zabránilo se frontám, tak hned po startu se běhá asi 10x zleva do prava přes val. Cik cak sem a tam. Na druhé straně je ještě kanál plný rákosí kam se skáče. Takže hned po startu nás čeká dost silová překážka, která naše tepovky pošle k maximu a dle mého bude dost rozhodovat o budoucím pořadí. Bereme věci a jdeme si proběhnout celou třetinu sobotního hlavního závodu. S Tomem se jdeme proběhnout a naladit na zítřejší první krátký závod.
Našli jsme svého Wilsona. Balón v trávě značky Nike se tam, tak sám válel. Už nám říká tati a mami a mohli jsme s ním udělat turnaj u chatky.
Celkem vtipná story byla , když nám uklízí servírka talíře po obědě. A při dotazu, jestli to bylo dobré, říkáme, že ano ale málo. Tak nám nabízí druhý talíř těstovin s 50% slevou no neber to.
Cestou domů už musíme najít nějaký krám. Dochází nám jídlo a jíst je potřeba. Jenže tady nemůžeme najít absolutně nic. Žádný krám, nic kde by se dalo najít nějaké jídlo. Jsou to obchody, ale ty kde koupíte holínky a vidle na svůj statek. Což je poznávací znamení zdejšího kraje. Každý druhý barák má výběh a koně na zahradě. Ty chudší mají stádo ovcí a naopak ti bohatší hejno krav. Vážně zajímavý domací mazličkové tady v Holandsku.
Ve finále se nám povedlo najít nějaký krám a nakoupit si jídlo. Že tam neberou karty „mastercard“ se mi nestalo už mnoho let.
Večer už se pomalu začala sjíždět česká kolonie a příjemně to začíná žít. Mistrovství se blíží.
Zítra ráno už na start Short course, ale o tom už v dalším článku.