Predator RUN – Brambora z Plzně

Zastávka v Plzni jménem Predator Race v obtížnosti RUN

Po roce jsem velmi rád zavítal na Plzeňský PREDATOR RUN poměřit síly s ostatními závodníky a vypořádat se s nástrahami od organizátorů. Opět nás čekalo něco nového z překážkového repertoáru. Staronová trať obohacená o nová zákoutí a celkem ledové počasí s příslibem koupele.

FB_IMG_1494339678323

Po příjezdu jsem na sebe hodil nové týmové hadříky. Aby mi to alespoň slušelo.  Pozdravil pár přátel a šel jsem se rozběhat a okouknout co nového tu vyrostlo za překážky.

Start, jak už je zvykem byl rovnou z depa. Pomalu vytahující se vrata nás nechají dlouhé sekundy v napětí než nás definitivně vypustí na trať. Celkem svižný začátek nás provedl dokola areálu a zpět směrem do centra. Na chvíli si beru první místo, než se kolem mě prožene Til. Snažil jsem se ho držet a musel bych si ho asi osedlat. Bez šance mu mávám bílým kapesníčkem na cestu. Po krátké pasáži městem přichází skluzavka do řeky. Moc nepřemýšlím a z rozběhu na ní rovnou skáču. Až tak, že jsem doskočil do půlky skluzavky a pak až do vody. Trochu dezorientován jsem se chtěl nechat unášet proudem než mi došlo, že si musím vzít náramek a na chvíli se oddávat plazení v krásné zelené travičce.

Další pasáž byla krásně běžecká bez nějakého výrazného překážkového vzrušení. Co ovšem nebylo tak veselé byla skutečnost, že mi Til utíkal víc a víc. Po chvíli jsem na něj už potřeboval dalekohled. Začalo se mi nelíbit si sám určovat tempo a přemýšlel jsem, jak s tím naložím.   Trochu jsem si zvolnil a nechal se doběhnout od Jirky  Vacíka a Bohouše Šáli. Najednou se mi běželo úplně v pohodě až do doby, kdy jsem do sebe loupnul gel. Ten si moc nerozuměl s mojí bránicí a sváděli intenzivní interní debatu. Začal jsem ztrácet na kluky a marně jsem popadal dech. Nepomohla ani zastávka na death liftu a už vůbec ne irská lavice na kopečku u vody. Kde mi první pokus nevyšel a na druhý si moje síla vzala neplacené volno. Třetí pokus už bylo jen marné rozklepané visení na kladině. Ok tak slow line a hurá nahánět ten obří náskok. Při pohledu na tu díru mezi mnou a klukama jsem měl podezření, že je někdo popovezl autem.

[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“31″ exclusions=“355,357,362,370″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_imagebrowser“ ajax_pagination=“0″ order_by=“sortorder“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″]Zpestření přichází až v sekci, kde byla stará dobrá predátorská vlna, kontainer s molitanem a ručkování. Odtud přes most na stadion pravdy (střelba). Schody na tribuně mě trošku ničí a zaručeně to nebyl můj šálek kávy. Ani nevím jak se podařilo trefit branku, ale míček rozvlnil sít. Beru čelem vzad a upaluji ze stadionu pryč. Když opouštím station zaslechnu Jirkovo zvolání „no ty vole“ a jako klíště se mi pověsí za záda. V tu chvíli mi bleskne hlavou, že to bude sakra jízda až do cíle. Boj o druhé místo a o každý centimetr na trati. Přes pár ulic dobíháme do areálu na poslední překážky. Jirka v těsném závěsu mi nedovolí ani na vteřinu polevit. Na první lana vyskočím a při seskakování dolů si servu 3 prsty až na krev a spálím půlku kolena jak rychle sjíždím po laně.  Hned následuji druhá půlka překážky se stupínkama na které v rychlosti skáču a zase slézám. Hned za rohem je kratouňky multirig, který hlídá naše Verča. Tady mi trvá strašno dobu, než na to nastoupím. Podvědomě cítím Jirkův dech na svých zádech. Finále jak má být. Závěrečná vlna na kterou nabíhám téměř společně s Jirkou. Hned první pokus je v pohodě. A o pár kroků se pouštím dříve z vlny dolů do cíle. Nevím už jak, ale asi jsem skočil dolů nebo zakopl….každopádně jsem to neustál a 3 metry před cílem jsem rozsekal a ošklivě si natloukl koleno(a). Jirka mě stihl předběhnout o desetinu vteřiny a já se do cíle prakticky dokutálel. Ležím na cílovém koberečku, vnímám ruch lidí okolo sebe. Jak někdo volá zdravotníky a já se bojím podívat na koleno.

První pohled byl na levou dlaň kde se mi okamžitě udělala obrovská boule a já měl strach, že jsem si něco utrhl. Pravý loket vypovídá službu a obě kolena jsou celá spálená a sedřená. Přižemž to levé zhublo a pár gramů kůže, která asi zůstala někde na asfaltu.

FB_IMG_1494339630684Do péče si mě berou zdravotníci, abych měl rány alespoň trochu ošetřené. Ještě nějakou dobu to jde, ale pak začínám celkem dost tuhnout a koleno začíná být dost nepohyblivé. RTG v Plzeňské nemocnici je v pohodě. Kosti hlasí celistvý tvar.

Až po tuto dobu je moje nálada relativně dobrá. Máme 2 zástupce z týmu na bedně, což je super. Trošku mi však zhořkne v momentě, kdy mi Verča říká jestli už to vím. To že jsem čtvrtý. Jako by všechno začalo najednou bolet mnohem více. Bramborovou nesnáším, tady jsem měl na víc. Druhý rok po sobě čtvrté místo. Závod se ovšem počítá až na cílovou pásku, nemám nárok. Loňské čtvrté místo s tím letošním má o dost kyselejší příchuť. Nejhorší je prohrát a ještě dostat nakopáno. Moc na tom nemění ani fakt, že za mnou bylo dalších 2200 závodníků.

Závod jako takový byl super. Nové překážky, nové úseky a zase o level výš posunutý závod. Běželo se mi výborně i díky novým ORIBI od Icebugu. To je fanstastická bota. Vážně jsem si v nich užíval každý metr tratě. Ač mi nesedl gel během závodu. (Nevím co jsem udělal špatně v ten moment). Tak mě alespoň trochu na nohy postavila R2. Nebýt toho rozbitého kolena, tak se mi vážně nejvíce libil ten konec. Přes překlážky maximálně rychle, nedarovat ani milimetr a přesto čestně. Díky Jirko za super souboj.

Domů to byl celkem nářez, každé stlačení pedálu uronilo jednu slzu. Bohužel tuším, že si od běhání na pár dní / týdnů odpočinu. Vlak pomalu ujíždí ….

[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“31″ exclusions=“353,356,357,359,361,362,363,365,366,367,368,369,370″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_thumbnails“ override_thumbnail_settings=“0″ thumbnail_width=“240″ thumbnail_height=“160″ thumbnail_crop=“1″ images_per_page=“20″ number_of_columns=“0″ ajax_pagination=“0″ show_all_in_lightbox=“0″ use_imagebrowser_effect=“0″ show_slideshow_link=“1″ slideshow_link_text=“[Ukázat prezentaci]“ order_by=“sortorder“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″] 

 

Spread the word. Share this post!

Leave Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *