Paprsky rozzáří oblohu a zahřívají okolní vzduch. Probouzím se do nádherného rána u jezera Tahoe.

Neděle:

Po nočním přejezdu ze  San Francisca jsem si našel pěkné místo na dospání na jednom z místních parkovišť.  Město už přestalo být,  tak klidné, jak bylo uprostřed noci.  Ulice křižují nákladní auta neevropských rozměrů. Dodávky s nepřeberným množství variací nástaveb a všudy přítomný jeep. Celý ten mumraj,  však přebíjí výhled přes jezero a krásné okolní hory.

Městečko je typickým

příkladem zimního střediska s převážně turistickým zaměřením. Mnoho obchůdků lemuje hlavní tah okolo státní silnice US50, která vede přes celé město a pokračuje dále do Carson City v Nevadě. Californie patří k těm státům, které jsou trochu více svázané zákony. Naprostý opak je pak Nevada, která je dost benevolentní a to i třeba i na hazard (Las Vegas), prostituci a konče držením zbraně. Krásně to je vidět i zde v Tahoe. Od mého hotelu mám hranici Nevady asi 30m. A hned za ní se tyčí 20 patrové kasino s obrovským hotelem. Opravdu velký kontrast.

Hned po probuzení jedu okouknout jak je to s ubytováním a zjišťuji, že check- in je až po 15 hodině. Mám tudíž celý den čas. Alespoň si nakoupím nějaké jídlo a trochu to tu prozkoumám po okolí.  Než však vyrazím, tak opět stojím u Starbucksu kde mají volnou WIFI . Zavolám si domů, ohlásím šťastný dojezd a zjistím, co se dá podniknout než půjdu zpět na hotel.

Nákup potravin je zajímavý. Když pominu, že vše mají v mega baleních. Kanystříky džusu, kýble s jogurtem, chleba, který se musí nést v obou rukou. Rodinné balení šunky a sýra.  No nic . Asi mají amíci větší apetit. Druhé zjištění je cena. Nevím, proč mě překvapuje, že je to celkem drahé. Nečekal jsem kdoví jakou charitu, ale i přesto je to dost. Útěchou není ani fakt, že mi to pěkně narovnají do papírové tašky a s úsměvem předávají účet na 40 dolarů za skoro nic.

Po nákupu mám v plánu vyrazit po okolí.  První se nabízí západní pobřeží jezera Tahoe až k Emerald Bay. Nádherná zátoka s ostrovem, nad kterou se ve výšce klikatí silnice s mnoha místy pro fotku a spektakulárním výhledem. Zátoka je to opravdu překrásná s ostrovem uprostřed, který je jediný na celém jezeře. Cestou k tomuto místu lze najít mnoho odboček na různé traily okolo menších jezer nebo jiných zajímavých míst. Člověk by tu mohl být měsíc a stejně to celé neprojde.  Udivuje mě taktéž výška stromů. Jsou ohromné. U borovic jsem to čekal, ale tůje co mám na zahradě a říkám o ní, že je velká (čti 5 merů).  Tak tady je ta moje tůje velká jen jako větev zdejších velikánů. Ten strom má přes metr v průměru (později jsem narazil na mnohem větší). Asi špatně zalévám nebo co.  Při obcházení skal a výhledů narazím i na svatbu pořádanou na útese.  To, že jsou amící tlustý národ jsem tušil. Potvrdil jsem si to i následně v obchodě,  když jsem viděl co jedí. Vypadájí jak „stav před“ z reklamy na fit and slim. Jen „stav po“ je opět fast food.

Po zahlcení telefonu fotkama a vynadívání se na jezero ze všech stran a výšek  se přesunu do kemp Richardson a hodím na sebe běžecké oblečení. Je čas si jít po 3 dnech zaběhat a trochu se rozhýbat po cestování.  Běh po pláži a blízkém okolí mě krásně probudí, rozhýbe a umocní příjemný pocit z tohoto místa.

Odpoledne už je konečně čas na ubytování. Pokoj vypadá celkem v pohodě. Velká televize, kávovar a mikrovlnka. Co jiného čekat, že? Alespoň si mám kde ohřát vodu. Nezbývá než nakoupit misku se lžící ať si mohu alespoň trochu vařit (ovesnou kaši).  Natahuji den, co to jde, abych šel spát nejdříve ve 21 a trochu se vyrovnal s posunem. 3 hodiny ze Cinci a celkem 9 hodin oproti našemu času už je lehce znát.

Pondělí:

Únavu jsem jakžtakž dospal, ale nejsem ještě zdaleka srovnaný se spánkem. Vzhůru jsem byl už ve 4 ráno a koukal jsem do stropu. Taky mi dochází, proč jsem zadýchaný i z cesty na záchod. Ono totiž jezero leží skoro ve 2000mnm, což není opravdu málo. Právě proto se mi blbě dýchá. To v Čechách fakt nenajdu.

Z tohoto důvodu jsem si naplánoval horský trénink do blízkého lyžařského střediska přímo zde v South Lake Tahoe. Z parkoviště, které je nějakých 1850 mnm mám v plánu vyběhnout na Monument Peak, které leží v nadmořské výšce přes 3068mnm a je jedním z nejvyšších vrcholků zde. Výběh nahoru není žádná procházka. Nechci do toho úplně dupat, nicméně výlet to rozhodně není.  Je to však poslední ostřejší trénink před závodem. Snad to pomůže k aklimatizaci. Cestou se okolo rozprostírá překrásná příroda. V dálce se rozléhá jezero Tahoe obklopené pohořím dokola kolem. Na druhé straně cílového vrcholku Monument Peak je Nevadská poušt. Pozorovat ten kontrast přírody a pouště je zajímavý.  Stejně tak jako borovice i v tisících metrech, které vypadají jak přerostlé bonsaje.

Dolů běžím z části jinou cestou, abych poznal místní středisko a krajinu. Celkový trénink mi zabral přes 3 hodiny. Uběhnuto cca 24km  s převýšením necelých 1400m. Po tréninku nemůže přijít nic jiného, než osvěžující koupel v jezeře.

Navečer absolvuji první z pokusů najít něco normálního k jídlu.

První pokus však nevyšel. Všude nějaké žvance co se nedají pozřít.  Neúspěch hasím na pokoji a dělám si sendvič. Je potřeba trochu zlikvidovat zásoby jídla.

Úterý:

Původně jsem si chtěl dát jen relaxační výběh na hoďku okolo jezera Fallen feal lake. K mé smůle jsem to neodhadl a byl to další 3 hodinový výšlap na 15km. Polovinu času jsem šel a kochal se a druhou vyklusával. Okolí jezera je naprosto úchvatné.  Zapomenuté loďky u břehu. Cedule varující před územím medvědů, stezky  vlnící se porostem na okraji skal. Z každého místa je vidět průzračně čistá voda. Prostě nádhera.  Chatu u tohoto místa fakt závidím.

Celé to zakončím návratem k jezeru Tahoe na pláž. Voda je trochu ledová, ale na koupání a osvěžení ideální. Stále nepřestávám být  vykulený z té čistoty vody.  Když už se odhodlám a jsem sotva po pás ve vodě, tak se otočím a rackové hodují na mé dece. Nechal jsem si tam totiž ovoce a to jim náramně zachutnalo. Nevím proč mají, ale tendenci odnášet i moje oblečení a vše co je na dece.

Večer podnikám další pokus do restaurace na jídlo. Místní specialita je sendvič naplněný zeleninou a rozsekaným masem. Kdyby tam nebylo mraky oleje tak je to i celkem dobrý. Ale můj šálek kávy to rozhodně není. Zítra je tak den na další pokus.

Středa:

Předpověď slibovala zatažený den přímo stvoření k lenošení a okukování okolí z polohy ležmo.Tím víc když byl dnešek konečně bez tréninku s absolutním volnem.

Ráno jsem vyřídil nějakou poštu a pracovní věci. Samozřejmě všechna ta činnost probíhala v poloze ve které jsem se probudil. Než jsem se vykopal z postele bylo 11 hod. Rozhodnutí z donucení padlo na průzkum Nevady a blízkého města Carson city, které se nachází asi 30mil východně od Lake Tahoe. Cestou mě velmi překvapila změna prostředí na pár desítkách metrů. V jeden moment skončil les a nastala poušť. Jediná vegetace je pár křovisek a písek. Přesně jak to známe z těch filmů. Kde je dlouhá silnice a okolo jen pustina a keře. No píchnout bych tu nechtěl.

 

Carson City je menší město. Blízko jsou náborové tábory US Army a Reno kde je velká letecká základna (létá se tam i REDBULL AIR RACE) Vzhledově to tu vypadá chudší a opuštěnější. Zato s krásnou hospůdkou v historickém stylu. Nesměla chybět debatující skupina důchodců na baru, která by hlučností porazila kde koho.

Po obědě jsem si prošel přilehlé obchodní centrum, abych zjistil v čem všem je vyjímečná Nevada. Nejenom její zákony pro hazard, prostituci, atd  jsou dost benevolentní.  Tak i pro zbraně. Zapadl jsem do jednoho hezkého obchodu, že si něco koupím na sebe a nějaké jídlo . Procházím si regály s jogurtama, přejdu k oblečení a najednou stojím u regálu, kde jsou kuše, náboje, šípy, brokovnice. Co?? To si snad dělají legraci? Civím na to s otevřenou pusou. To je možné fakt jen v Americe. :o))  V tom mě spatřil prodavač, co měl asi 2,5 metru a namířil si to zamnou. Vypadá jak mladší brácha Arnolda. Néé opravdu nepotřebuji pomoct s výběrem.

Po nákupech všeho možného kromě zbraní na lov se vydám zpět do Tahoe. Konečně mi vychází tip na restauraci, kde se dá najíst tak trochu evropsky.

Čtvrtek:

Dnešek je od rána deštivý.  Není co dělat. Asi opravdu budu muset ležet v posteli. Alespoň napíšu další článek, prospím se a odpoledne se vydám po západní straně jezera na sever. Původně jsem se chtěl podívat jen do Tahomy. Městečko u jezera asi v půlce cesty do olympijské vesnice.  Také bych si potřeboval  sehnat camelbag, protože jsem začínal mít dost respekt ze závodu.  Avšak cestou jsem usoudil, že se dojedu podívat až na místo kde se bude závodit.  To jsem ještě netušil, jak výpravný bude můj poznávací zájezd. Nevím jak je to možné (asi určitě ukryté cedule), ale spletl jsem si název kde to je a zahnul jsem na Alpine Meaddows (zahnul jsem o 300m dříve). Což je taky lyžařské středisko, taky tam jsou kopce. Ale když jsem dojel pod lanovky a nikde jsem neviděl žádné vlajky a nic. Tak mě tak napadlo, že amicí jsou fakt borci když městečko postaví za 2 dny . Asi lepší oddíl. Může to být přece celé schované někde v horách.  Kopl jsem do vrtule a vydal jsem se zpět domu. Cestou jsem se zastavil v pár obchodech, abych zjistil, že nejlepší camelbag je stejně ten co jsem viděl hned v prvním obchodě ve městě. Opět jsem se nachytal a nedošel si včas na jídlo. Znovu jsem podlehl klamu, že na mě na konci cesty čeká výborná italská restaurace.

Na pokoji jsem zjistil, že jsem si z dosud neznámých příčin zapamatoval jiné jméno a odbočil o pár metrů dříve a dojel na místo kde lišky dávají dobrou noc. Skutečně to však žilo až ve Squad valley.  Pomalu mi na dveře klepe závodní nervozita…

Pátek:

Zítra je den D a dnes poslední možnost něco v klidu nakoupit. Celé dopoledne jsem věnoval poznávání regálů s oblečením a  běháním po městě. Musím přece nakoupit rodině něco na památku. Něco sobě a tak po různu. Opravdu je z čeho vybírat.  Při tom všem poletování po městě začínám potkávat víc a víc spartanů. S plnýma taškama jak o vánočním nákupu se vracím na pokoj.  Něco do sebe hodím a vydám se směrem do Spartanského centra ve Squad valley.   O tom však napíši v dalším článku. Protože toho je tolik, že by si to zasloužilo samostatnou kapitolu.