Road to Toronto – Kanadský deníček IV. – závod se blíží

Do startu MS zbývá 1 den.  Je čas trochu více prostudovat areál, nasát atmosféru a teoreticky se naučit překážky.

dsc_0012_1Ráno nás budí velmi silný vítr, déšť a zima (nefunguje topení). Počasí jako na houpačce, proti předchozím dním. Je na čase vyřídit pár povinností, než se přesuneme do dějiště závodu.  Kde  je to o poznání živější, než včera. Jsme také rádi, že jsme vyřídili registrace předchozí den, protože dnešní fronta je na dlouho. Lidí tu opravdu hodně přibilo. Konečně je poznat, že se tu koná největší OCR akce letošního roku. Plápolající vlajky států. Na sloupech zase vlajky OCR organizace s heslem „home of the OCR world championship“ . Skrze toto všechno prochází závodníci v bundách národních reprezentací.  Tohle opravdu vypadá jako mistrovství světa.


Na start se sjíždějí závodníci ze 42 států. Vládne tu přátelská atmosféra. Zdravíme známe i neznámé. Sdílíme zážitky nebo obavy z překážek, které někteří z nás nikdy neviděly.

Deštivé počasí nás donutí opustit naší „slunečnou rezidenci“ na molu u Kaytoo restaurant a bereme za vděk Irskou restaurací s free wifi. Což je ostatně problém, na který jsme v Kanadě narazili docela často. Téměř všude je wifi zaheslovaná nebo placená. Třeba tady v Blue Mountain je v celém areálu dostupná za krásných 12$ na den. No neber to.

Po tom co se počasí udobřilo a ukázalo slunečné paprsky vyrážíme na obhlídku překážek. Stavitelé pokročili a jsou vidět téměř všude vytyčené trasy. Stačil pohled na sjezdovky a vidíme, že to bude nahoru a dolů. Areál Blue Mountain není velký ani vysoký, ale je tu jedna sjezdovka vedle druhé. Které doplňují kilometry lesních trailů.

Překážky jsou rozmístěné celkem rovnoměrně po trase 15K a 3K (K=km). Poblíž areálu jsou divácky atraktivnější jako platinum rig,platinum rig samurai, Sky line, Mega stěna, Urban sky a floating walls. Sice ještě nejsou všude postavené, ale ledasco se dá vytušit. Hlavně platinum rig bude zrádný (nejen) za mokra. To samé Urban sky(točící se kruhy). Díky dešti trasa velmi namokla a je dost rozbahněná. Proto začínám přemýšlet, jestli neobuju SpiritOLX s hřebama na zítřejší sprint. Jenže váhám kvůli pravidlům. Jsem si jistý, že v poslední verzi pravidel není zakázáno užívat hřebovky, ale díky mizernému wifi není čas to znovu překontrolovat. Riskovat se mi až tak moc nechce a tak raději zvolím osvědčené Zealy. Budu věřit odpolednímu sluníčku, že trať vysuší.

V odpoledních hodinách si procházím zbytek sprintové trati, ať vím co mě čeká. Hlavně na rozvržení tempa. Ale to je celkem jednoduché. Narvat to na začátku a vydržet co nejdéle. Trasa vede dvakrát do kopce. Z toho jednou s wreck bag (americká „měkká“ verze pytlů do sjezdovky). Zbytek trati s 15ti překážkama jde pak podél festivalky. 

Musím přiznat, že semnou celý den cloumá nervozita. Řeším překážky, techniku. Nevím co od sebe čekat na tak krátkém sprintu po tak limitovaném tréninku, jaký jsem za poslední týdny měl. Nakonec jsem se nešel ani proběhnout s Michalem a Petrem Štilom (vítěz tvďácké ligy) na zbytek 15K trati. Raději jsem se šel projít po sjezdovkách a srovnat si myšlenky. Pomohl i strečink a relax na molu u jezírka s výhledem na trať. Někdy pomůže být sám a přemýšlet…

Klucí vědí, jak vypadá zbytek trati na 15K včetně překážek. Mě musí stačit jejich vyprávění a videa z netu. Jsem k sobě raději opatrný a šetřím síly, co to dá. Ve ČT odpoledne přilétá Zuzka Kocumová do Kanady. Jenž se rozhodla na poslední chvíli přiletět ( to ještě neví, jak dobře udělala) . S Michalem dostáváme nápad na nedělní štafety. Prý to byl loni nejlepší závod z celého mistrovství. Ale moc o tom nevíme a tak jen odhadujeme z jišťujeme jak se přihlásit. 

Po příjezdu na naší „luxusní“ chatku 3×3 metry se jdu vyklusat na pláž. Nádherná dlouhá písečná pláž u jednoho z největších kanadských jezer (máme to 150m od chatky). Nervozitu nechávám unášet větrem, který bičuje pláž. Nedá mi to a zkusím pár rychlejších úseků. A ono to jde. Nemuselo by to být, tak špatné zítra. V hukotu vln se tiší hlasy, které se překřikují v mojí hlavě. Strečink na pláži, kde jsem jen já, vítr, voda a vlny je blahodárný.  Uklidňující jsou taktéž i rady od Michala. Vidí, jak jsem nervózní a chvíli to probíráme. Jednu věc, kterou mi Michal řekl a stala se neoddělitelnou součástí tohoto mistrovství je, že „všechno se děje pro něco“ ..ať už dobré, tak zlé…je to cesta , která má překážky. A ty se zdolávají.

Zbytek večera strávíme u zásob nakoupených ve Walmartu. Místo romantického filmu běží záznamy z překážek, které jsem si připravil před cestou. Pro představu a zvolení techniky mi to velmi pomohlo…nikterak s nervozitou. Večer si připravím na hromádku závodní věci a na převlečení ať to ráno nehledám…. Už je na čase jít zkusit spát s Míšou.

 

Pátek 14.10 den závodu na 3K

Noc nic moc…probouzel jsem se každou chvíli a koukal do stropu. Svévolně se tulil k Michalovi. Vše umocněné ještě tím, že postel máme společnou se sklonem doprostřed a jednou peřinou. Jaká romantika. Nejsem si jistý, ale v noci jsem ho snad i přikrýval.

Hned ráno od 6:00 je na programu mezinárodní konference OCR. Brzké vstávání nevadí…je lepší být na nohách dříve a začít fungovat. Dozvídáme se plno nových a zajímavých informací ze světa OCR.

Po necelých dvou hodinkách se přesouváme do místa závodu, kde se již ke startu připravují první závodníci v kategorii Age group a journeyman. Je čas ponořit se do závodního tranzu a připravit se na svůj start v nejvyšší divizi PRO, která má odstartovat jako poslední v pořadí.

Mistrovství začíná…

img_20161013_205554

Spread the word. Share this post!

Leave Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *