Od posledního příspěvku uběhlo pár hodin nad oceánem a v autě. Ale o to zábavnější to celé bylo.
Dosedli jsem celkem na čas. Díky bohu, protože už jsem nevěděl jak mám sedět v letadle. Jediná zábavná historka co stojí za zmínku. Je pohled na letušáka, jak nám přiváží vytoužené jídlo. Takový luxus nám dopřál. Takový „obrovský“ kus lososa o velikosti jednohubky. Přímo dar z nebes. Mělo to však jednu vadu. Voda co jsem dostal na zapití byla zmrzlá a to včetně housky k zakousnutí. Důkladně vychlazené. Abych se o tom náležitě přesvědčil ještě lépe. Tak jsem na sebe vylil tu částečně zmrzlou vodu. Chytla to i houska, takže byla sice už poživatelná. Měla ale konzistenci houbičky na nádobí.
Přes přátelské imigrační popovídání jsme se dostali pro batožinu a posléze i pro auto. Všechno šlo hladce až do momentu, kdy slečna zjistila a to i včetně mě. Že mám několik měsíců propadnutý řidičák. Velmi zábavná příhoda to mi věřte. Jistota byla jediná, že na nás neprší pač jsme na letišti a auto zatím vidíme jen za sklem. První kolo obvolaváni kýžený výsledek nepřineslo. Ani to druhé a třetí. Ve finále máme na kontě asi 3 rezervace, přičemž ani jedna neplatí. Při dalším úspěšném pokusu zase neberou debetní karty. To by se člověk z toho šel zastřelit na záchod. Poslední polozoufalý pokus u Alamo je úspěšný. Hoši nám během své debaty o NFL zařídí auto s velmi dobrou cenou a nejsou tak vybíravý, jakou kartou to bude zařízené
Luxus. Sedáme do našeho VW a míříme do sprchy jménem Niagarské vodopády. Po trochu ucpané 4 proudé dálnici ( co by na to řekla D1) dojíždíme na místo. Trochu to okolo připomíná malé Las Vegas. Všude casina, obchody s plyšákama a nekřesťansky drahé parkování. V obou nás dumá československá vyčůranost a přemýšlíme, jak to přechytračit. Nedaří se. Bereme za vděk parkování trochu stranou za 5$ na hodinu.
Skončíme do tréninkového a jdeme se trochu vyklusat po okolí. Musím říci, že to je impozantní podívaná. Takové množství vody. Jak to hučí, to je pecka. Velmi příjemně si poběháme. Uděláme pár fotek a ve finále potkáme i jednoho čecha co nás nafotí trošku blíže k vode (tam kam se nesmí) .
Než odjedeme směr ubytko nenecháme se připravit o noční romantickou koupel těsně nad vodopádem. Voda čistá, nesmrdí. Nikde není žádný bordel. Mnoho z nás by se mohlo učit, jak se chovat k přírodě. Tohle mě nepřestává udivovat. I v noci si vidím na nohy, když jsem po krk ve vodě. Světlo stačí to z lampy. Krása.
Okolo 23hod dorazíme k našemu „apartmánu“ poblíž Blue Mountain. Je to vlastně v centru Wasaga Beach. Což je „kanadské Máchovo jezero“. Nekonečné party jsou tu na denní pořádku (v létě snad) Apartmán je celkem rozlehlý. Pokud chce jeden něco uvnitř dělat. Druhý čeká venku, aby se tam vešel. Postel máme společnou. Samozřejmě i se společnou peřinou. Takže se z nás přes noc stali milenci. Ještě jednu noc a bez ostychu Michala obejmu během noci.
No nic.. Jdu si zkusit udělat snídani, ze zásob co jsme si nakoupili. Dnes se mrkneme přímo do dějiště. Tak večer něco napíšu. Snad budou už k vidění i nějaké překážky.
S WiFi je to zlé na apartmánu. Vlastně nemáme ani teplou vodu. Je to součást přípravy na závod!
