Připraven, jak to za daných okolností šlo a sedám do letadla směr Stockholm. Další zastávka Toughest Mini Tour a v zádech mám divokou kartu pro start v ELITE.

Když jsem si rozbil koleno na RUN v Plzni. Začal jsem počítat kolik týdnů mi schází. Škrtnul bych cokoliv, jen abych stál tady na startu a mohl se rvát o další body do žebříčku kvalifikantů. To jsem ovšem ještě nevěděl, že dostanu divokou kartu.

Den za dnem jsem pozoroval koleno a stále se nic nelepšilo. Dobrá nálada mi odešla kamsi pryč. Každé ráno jsem se probudil a pozoroval, jestli to to zlepšilo nebo ne. Po týdnu jsem na státní svátek odjel do nemocnice. Už jsem ho téměř neohnul. Koleno topilo jak přímotop a ta voda co byla nad čéškou, taky nebylo dobré znamení. Diagnóza zněla celkem jasně. Zánět v ráně a burse pod čéškou. Vazy vypadají dobře, ale uvidí se až s tím začnu hýbat a odejde otok. Na závěr punkce kolena kde mi nevytáhli hnis. Naštěstí, ale krev což značilo poškození vazů šlach následkem pádu. A já mohl jít domů. To jít je velmi silné slovo. O berlích s doporučením maximálního klidu. Hluboce jsem polkl a začal počítat dny a týdnu do startu.

Postupně se začalo koleno lepšit. Otok šel dolů, voda se vracela a nevracela. Já četl články o tom, jak se z toho může stát opakovaná věc a co vše to může být. Moc mi to nepřidalo, ale řekl jsem si že budu dodržtovat vše co mi řekli, aby se to dalo do pořádku. Každé ráno byl, jak nový den a nová zpráva, jak se kolenu vede. Po malých krůčkách to šlo.

Po 3 týdnech jsem se poprvé postavil na brusle. Bylo krásně teplo a já si připadal tak svobodně. Mohl jsem se hýbat, nic „relativně“ nebolelo a já najezdil první hodinu a půl po několika týdnech. Do žil mi natekla nová energie a naděje, že stihnu nejen start ale podaří se trochu probudit nohy.Do poslední chvíle jsem uvažoval nad startem na Monínci. Alespoň Dril. Ale ten závod je mi zakletý a stejně jako loni jsem jel raději jen fandit. Nechtěl jsem riskovat, že se do toho bouchnu znovu. I když teď dali doběh z vlny přímo do cíle. To je přesně jak jsem požadoval. Není třeba další 4 metry na kotrmelce.  

Neděli jsem využil na trénink a povzbuzování Jirky Vacíka na trati. V týdnu jsem odběhal poslední tréninky a v sobotu v 10:00 prodám co ve mně je. Těším se a cítím takové příjemné napětí. Možná nemůžu vyhrát, ale můžu udělat vše proto, abych to zkusil. Závod se počítá až v cíli!!

Toughest Stage #3 Stockholm – cestou na Letiště a plný očekávání. 

 

 

#ENERVIT #SWEEPSPORT #ICEBUG #METAXTREN #PERNASYSTEM

#SWEEPOCRACZELITETEAM