Konečně nastala chvíle, kdy se ukáže jestli jsem víckrát měřil, než řezal. 

 

Lazura zaschla, patky čekají, sluníčko svítí. Nic nebrání tomu, abych mohl začít skladát mojí dřevěnou skládačku. Jsem lehoulince nervózní z toho, jak to na sebe bude pasovat. Jestli vše bude v rovině a úhlu?

Nejdříve usadím očíslovné trámy do svých patek. Ještě předtím jsem si do nich připravil čepy na usazení příčného trámu. Oba příčné trámy vytáhnu na usazené stojny a položím. První chvíle překvapení dopadla na výbornou. Rovina je perfektní. Pat a Mat stále čeká na svou chvíli. 

Po tom co jsem si srovnal všechny trámy do pravého úhlu, tak je můžu začepovat a pojistit úhlovou spojkou. Jak jsem psal dříve o tom jaký zvolím spoj. Rozhodl jsem se pro čep, který drží stojnu a příčný trám. Perfektně to vystředí celý trám a nemusím pak už nic honit. (za předpokladu, že dobře měřím)

Pak už nastává ta nejlegračnějí část, kdy musím výtáhnout trojici podélných 7m metrových trámů nahoru. Danču k tomu už nemůžu moct použít. A tak se mým partákem stává žebřík. Po litém boji vítezím a všechny trámy jsou nahoře. Teď už jen taková banalita jako vystředit, srovnat úhly, roviny a může se fixovat. Tohle mi trvalo asi hodinu. Lítal jsem s vodováhou, jak uklízečka v pražském McDonaldu.

Výsledná odchylka je 5 milimetrů na 6 metrech. Musím se poplácat po rameni. Jsem pašák. Pat a Mat ze mě opravdu radost nemají. 

 Rychle zafixovat, aby mi to nikam neuteklo. Co jiného než si to rychle premierově přeručkovat po trámu mě nenapadá. Uvidíme co to dělá s 80kg živé váhy. Ručkuju, ručkuju…konstrukce se hýbe a hýbe, chvíli se mi zdá, že ručkuju na místě, jak se to vlní v rytmu samby. No k dokonalosti to má ještě daleko.

Příště dokončím zbytek konstrukce na první překážku. Dodělám svázání konstrukce, aby to netančilo tak jako dneska.

 

 předchozí díl #3

následující díl #5