Tohle rozhodnutí se mi nedělalo vůbec lehce. Chvíli mi trvalo, než jsem si to ujasnil a přesvědčil srdce, že je to rozhodnutí pro lepší zítřek.

Musím proto oznámit, že se vzdávám účasti na Predatoru v Monínci. Směřoval jsem k tomuto závodu značnou část přípravy, abych zde uspěl a kvalifikoval se na Mistrovství Evropy v OCR, které je za 3 týdny v Holandsku.

Bohužel už 2 měsíce laboruji se svalem. Odběhl jsem s tím přes bolest Mnichov, Prahu a také Pradator Run. Čím dál více jsem kompenzoval běžecké tréninky něčím jiným, ale bez výrazného zlepšení. Obětoval jsem 2 závody Gladiator Race a trochu náhodně i Vltava Run. Za poslední 2 týdny jsem byl běhat jen jednou a to je prach mizerně málo. Do poslední chvíle jsem živil naději a sváděl jsem velkou bitvu se svým srdcem, které by běželo za každou cenu. Tudy však cesta nevede musí zvítězit rozum.

Vím, že bych nehrál druhé housle a pravděpodobně bych se kvalifikoval, ale profil tratě a délka závodu hraje značně proti tomu v jakém stavu bych doběhl do cíle. Než si zrušit zbytek sezóny, tak volím raději tuto cestu neúčasti na závodě a vysazení tréninků, abych se dal do pořádku a znovu do toho vletěl. 

Chtěl bych se také touto cestou omluvit Jirkovi Vacíkovi, kterého nemohu podpořit s plánem se kterým přišel. Hodně moc mě to mrzí, protože jsem se velmi těšil zvláště po tom co navrhl (on ví), ale nejde to. „A o moc jsi mi to rozhodování neulehčil Jirko“ Je mi to hodně líto. Budu ti dělat alespoň vodonoše. Také se chci omluvit kluků z Icebugu Martinovi a Ondrovi, že nemůžu běžet v jejich barvách, protože vím jak jim na tomhle závodu a na Icebugu záleží. 

Vrchol první části sezóny Predator Race a OCR Mistrovství Evropy padá, ale budu makat, abych byl brzo zpět na startu ještě silnější a odhodlanější!

 

Poděkování patří Honzi Pernicovi za podporu a rozum….