Pokud chcete vědět něco o mně, tak je tu pár řádků, které Vám něco prozradí.
Roky fotbalové:
Se sportem jsem svázaný již od svých 5 let kdy jsem začal hrát fotbal. Nejdříve za Starou Boleslav a poté od dorosteneckých let za Brandýs nad Labem. Od této doby začalo období na které nejraději vzpomínám. Ještě jako dorostenec jsem nakoukal do „A“ teamu a zahrál si divizi. Asi nejvýraznější vzpomínky mám na zápasy pro Černolicím, kde v té době byl jeden internacionál vedle druhého. A nesmím zapomenout na období kdy nás trénoval Honza Berger. V té době tam působil i Tomáš Berger jenž v současnosti válí za Duklu Praha.
Poté už to tak slavné nebylo a nepomohl ani přesun do Staré Boleslavi. Fotbal mě pomalu přestával bavit nebo přesněji byl jsem z něho otrávený. Nemělo to však dlouhé trvání a já se přesouval do Dolního Bousova, kde bydlím a tamnějšího DBSK, abych hrál 1.B třídu. Fotbal mě tam začal opět bavit. Skvělá parta a do posledních dvou roků i super trenéři. Ten poslední mi však fotbal úplně znechutil a velmi mi ulehnčil rozhodování mezi fotbalem a OCR na „plný úvazek“.
Roky základoškolské a středoškolské:
Na základce jsem se pravidelně účastnil dětských olympiad a podobných akcí. Ale hrnul jsem se do sprintu, protože jsem to chtěl mít rychle za sebou. Dlouhé tratě jsem ze dvou třetin strávil na chvostu a poslední kolo skoro sprintoval. Útok ze zadních pozic mi většinou vycházel a nosil jsem domů medaile. Ale pamatuji si na svůj první závod na 1500m. Samozřejmě jsem se nechal strhnout fanděním zejména spolužaček a první dvě kola na stadionu jsem odlétl jak dravec. Náskok jako hrom…ale plíce byli zamnou v nedohlednu. Všichni kdo mě pak míjeli, tak s potutelným úsměvem povzbudili „tak příště kámo“.
Jedna fajnová příhoda je i ze střední kdy jsem byl na přažském přeboru v přespolím běhu. Podobná strategie, že jsem si je nechal utéct a pak je na konci nahánel. Bylo z toho druhé místo a učitel měl oči na vrch hlavy. Protože jsem to natřel atletickým reprezentantům.
Na střední jsem i přes tyto všechny věci dával přednost kolektivním sportům. Ve fotbale jsme několikrát vyhrali pohár dopravního podniku (velmi prestižní záležitost). Ochutnal jsem i florbal, který mě bavil.
Ještě musím zmínit, že na základní škole stále držím rekord na 1500m a 1000m, který nebyl dlouhých 16 let překonán.
Životní lákadla:
Celý můj život mě provází lákadlo extrémních zážitků. Když si mohu vybrat tak jdu obtížnější cestou. Touha po extrémním prožitku a neopakvatelných emocích jsou mým pohonem. Zejména pokud je to nevšední nebo dostupné jen pro málo jedinců. Často jsem slýchaval doma, proč nemůžu dělat to co ostatní a musím mít něco extra…těžko se to vysvětluje…ale přesně tohle mě žene dopředu…“je to něco extra“ nebo jdu cestou proti proudu nebo tou neprošlapanou.
Jeden z koníčků je Geocaching. Je to hra na pomezí sportu a turistiky. Ale z celé této hry mě lákají nejvíce extrémní „keše“. Horo-stromo lezecké, které jsou na obtížných místech. Jsou dlouhé spoustu kilometrů a já na konci s blaženým úsměvem loguji své jméno. Jsem také autor velmi úspěšné serie Robin Hood v Českém Ráji.
Životní kréda:
Mám pár vět nebo citátů, které mě vystihují a nebo se tím či oným snažím řídit. Když něco chci, tak si za tím jdu at jsou překážky nebo ne. Ale chci toho dosáhnout.
Nehledej výmluvy, ale cesty jak toho docílit.
Tvůj život začíná, tak kde končí komfortní zóna.
Neznám slovo „nejde“
Jsi tak silný kolikrát dokážeš po ráně vstát a jít dál.
Sen je cesta a cesta je cíl.
Život je třeba prožít, nikoliv zažít.
Když nevíš, jdi podle hlasu srdce, ono tu správnou cestu už tak nějak ví.
Žij život svůj nikoliv těch druhých.
Neboj se udělat rozhodnutí. Minimálně o zkušenost budeš bohatší…
A pak mám jednu vytetovanou na noze, což je moje „home made“ …..neřeknu 🙂
Tenhle blog bude zejména o běhání, sportu, myšlenkách, geocachingu. Vše co papír snese… Nejsem žádný spisovatel a na gramatiku jsem ve škole chyběl. Protože je důležitá přednesená myšlenka než její gramatická správnost. (mějte semnou pochopení)