Kodaňský Toughest je poslední zastávkou před odletem na MS OCR a také mým čtvrtým letošním podnikem z téhle série. Přiletěl jsem už v pátek ráno a před ubytováním jsem se vydal omrknout festivalku. Která byla 6 minut jízdy metrem od letiště na pláži a krásně střiženém travnatém parku. Přes oběd jsem se prospal a odpočinul pač od
Když jsem si rozbil koleno na RUN v Plzni. Začal jsem počítat kolik týdnů mi schází. Škrtnul bych cokoliv, jen abych stál tady na startu a mohl se rvát o další body do žebříčku kvalifikantů. To jsem ovšem ještě nevěděl, že dostanu divokou kartu.
Otevírám oči po divné noci. Nezvykle až v 8 ráno. Start je totiž v 10:25. Celou noc bubnoval déšť na kapotu auta. Ráno však není po dešti ani památky. Polojasná obloha trochu klame, je chladno. Trochu škoda. Těšil jsem se na pořádný marast. Zabalený do spacáku do sebe hodím snídani. Připravím si věci a jdu se pomalu rozklusat. Tenhle pozdější start a spánek 200m od festivalky má něco do sebe. Zaskočím na registraci pro startovní číslo, kde nám striktně říkají, že obálky se budou vydávat až hodinu před startem. Nevadí.
Po roce nevyřízených účtů s Toughest sedám do letadla, abych si prvně vyzkoušel tuhle serii. Amsterdame jsem na cestě. Než se však vydám na průzkum překážek, byl by hřích nenavštívit město červených luceren. Vyfasoval jsem si Fiat 500. Hned na prvních světlech mi zdechne. Ten italský krám. Mačkám spojku a on znova naskočí. To bude jako