Toughest Stockholm – první závod v Elitě

Stockholm, třetí zastávka Toughest série zavítala na území jižně od této metropole. A já? Po pár trénincích, zahojeném kolenu budu stát na startu díky WILDCARD mezi těmi nejlepšími. Jako součást Toughest ELITE.

Druhý podnik v Malmö jsem musel vynechat, protože už dlouho dopředu jsem věděl že bude MCR OCR v Milovicích. Ovšem sem jsem upřel svůj zrak při návratu po zranění. Těšil jsem se nejen na zdejší krajinu a zemi, kde jsem nikdy nebyl, ale hlavně na návrat do závodního koridoru. Tréninků jsem stihl jen pár, ale to se nedá nic dělat. Na trati se přece jenom může stát ledascos.

 

Přílet jsem si naplánoval o den dříve, abych si v klidu vyzvedl auto a následně se přesunul do místa konání. Cestu jsem vytrpěl v koloně okolo Stockholmu, abych později odpoledne dorazil do festivalky na první okukovačku. Jak jsem se blížil, tak doslova během pár kilometrů změnil ráz krajiny. Vylezla skaliska, nádherné jezero a borovicové lesy. Jiný svět na pár metrech. Chvíli jsem si myslel, že jsem se ocilt v Kalifornii u Lake Tahoe až takový měla zdejší krajina ráz.

Proběhl jsem si důležitá místa na trati a složitější překážky. Trochu překvapen koukám, že je navěšen i FAST LINE na platinum rigu. Ten bývá označen jako „secret combination“ a odhaluje se až těsně před startem, abychom to nemohli nastudovat nebo zkoušet. Po projití trati jsem se rozhodl, že druhý den půjdu všechny FAST LINE (nejtěžší verze překážky po jejímž překonání nemusíte na plazení, jako tomu je po zdolání SLOW LINE). Je to risk, bud to dám a budu rychlejší nebo padnu. Tuším, že běh nebude moje silná stránka, ale tohle by to mohlo trochu nahradit.

Rychle si zajedu do zdejší švédské podoby „Lidlu“ a na těstoviny. Abych o pár minut později mohl sedět v trávě a vychutnávat si pohled do údolí s jezerem u kterých se tyčí překážky nachystané na zítřejší závod.

Noc byla úplně v pohodě a spánek pár metrů od startu má něco do sebe. Není kam spěchat. Hodím do sebe snídani a pomalu jdu rozhýbat nervozitu. Vyzvednu startovní balíček a premiérově si vyslechnu meeting pro Elitáky. Už to na mě pomalu doléhá. Odevzdávám tašku a jdu se rozběhat než nás vypustí na start.

 

Na start se nás staví necelá třicítka borců. Tradiční představení největších favoritů a odpočítání posledních vteřin. Je to tady…start…Začátek je hodně rychlí, protože první překážka v podobě „A Carga“ je asi po 250m na parkovišti. Nechávám se trochu zmáčknout a na sít lezu ke konci hada. Hned po ní následuje krátká trialová pasáž do kopce a přes pár skal, kde nás vyruší jeden přelez přes sít a o kus dál nošení barelů. Zase malé kolečko lesem a první návrat zpět do festivalky. Teprve pár minut závodu a nestačím se divit, jak se čelo natáhlo. Nevadí je začátek. Balance přecházím v pohodě a následuje Platinum rig. Neváhám, jdu podle plánu na FAST LINE a podle toho, jak jsem si to zapamatoval dávám překážku a zvoním. Dostávám se tak před asi 5 borců, kteří buď padají nebo jsou na SLOW LINE. Ještě přeskákat Dragons Back a mizíme v lese mezi keříky. Následující pasáž je běžecká přes pár jednoduchých překážek. Poprvé mě přepadne divný pocit, že jsem někde na konci. Přetahuji  se dvěma švédy a za námi nikdo. Tenhle pocit moc neznám. Ale nohy prostě nejdou. Ono taky co čekat po 1,5 týdne tréninku. Po oběhnutí kolečka lezeme na opičí kruhy a opět beru FAST LINE. Tohle si vyloženě užívám. Double distance je na krásné zhoupnutí. Přes krátký úsek na slide a do zatáčky pod kterou se zjeví wreck bag. Nošení pytle do sjezdovky nahoru a dolů. Teď teprve vidím, že jsem vážně někde vzadu. Dokončím sjezdovku, odhodím pytel a znovu nahoru kam nás vede trať. Tam se nachází Salmon ladder. Trochu vyndaný z té sjezdovky to risknu a dávám. Opět mizíme v lese. Po chvíli rozjímaní přichází traverse. Na kluka zamnou mám tak 30m náskok. Jenže!! Na konci překážky on dává mě tak 50m. Nechápu. Buď umí lítat nebo jsem tam spal. To je hrozný rozdíl v té rychlosti.

Trať nás vede opět po cestičkách nebo lesní cestě. Hodinky mi prozrazuji, že se blíži poslední čtvrtina závodu. Na louce, která se před námi zjevila jsou swing walk. Kolíky po kterých se ručkuje. Žádná dávačka, ale dá se. Tohle byl můj největší strašák z FAST LINE. Díky bohu bez trestu můžu dál nahánět ty přede mnou. Doháním dva borce a jdu konečně před ně. Trasa se zvedá, aby nás přivedla na poslední místo, kde toho je více pohromadě. Flying monkey dávám FAST LINE s rozběhem a skáču až na druhou tyč ve stylu alá Albon. Jsem rychlejší než ten, co se houpe jak ozdoba přede mnou a kopu ho do zad. Omlouvám se a musím počkat než se pán vyhoupe. Spinning wheel jsou pohodové i když chvíli mi rameno křupáním šeptá něco jiného. Lanem se zhoupnout přes vodu a přeskákat mudland XL. Následuje lákadlo dnešního závodu mega skluzavka o cca 60m délky ze stráně dolů do vody. Vážně impozantní sjezd. Ocení to i koleno, kde si krásně utrhnu celou novou kůži.  Krátký přeběh vodou na molo odkud se běží na konstrukci postavenou ve vodě. Skočit a plavat ke břehu. Už je tu festivalka. Poslední kopec do cíle…snažím se dohnat další borce, ale nemám sílu. Dobíhám k vlně a bez přemýšlení vybíhám a vyčerpaný padám za cílový koberec.

Daleko za mým očekáváním. Daleko za mým cílem. Bohužel..další jiná šance nebude. Ale víc to prostě dneska nešlo. Většinu trasy jsem měl pocit, že ta hlavní vlna elitáků odběhala a bylo takové zvláštní ticho. Ten pocit se mi nelíbil. A jestli byla síla na zrychlení, no řekl bych že ne.  Sice posun pořadím, ale myslím, že mám na víc než běhat okolo 20tého místa. Ale chce to čas a trpělivost. Trenér ví co dělá. Zato závod to byl nádherný. Ta krajina okolo je úplně úžasná. Přes skoro 4 tisíce lidí, kteří si sem našli cestu udělali výbornou atmosféru. Většina se běžela po trailech a to bylo něco pro mé icebugy. Opět jsem mohl vypnout kontrolku trakce a nechal jsem to na svých botách. Okolní lesy, jezero umocněné krásným počasím. To je scenerie, kam by se každý rád hned vracel.

Celou dobu jsem si dával pozor na koleno, jako by bylo skleněné, abych se do něho neuhodil. To byla i extra motivace na překážky. Neplazit se a nepadat. Povedlo se. I když na skluzavce jsem si kompletně urval novou kůži, takže srůstání na novo. Ale to nevadí, hlavně že zátěž zvládlo bez problému a téměř jsem o něm nevěděl.

Už je čas do sebe hodit rege drink Enervit R2 a krátký výklus. Udělat fotky a hurá na letiště. Za pár hodin na viděnou ve Frankfurtu se zbytkem týmu.

Z premiéry v ELITE mám smíšené pocity, ale musím být realista a příště zabojovat v Londýně . Ono to půjde.

  1. místo celkově a 4. v kategorii. Je motivace pro příště to opět někam posunout.

[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“32″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_imagebrowser“ ajax_pagination=“0″ order_by=“sortorder“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″]

Téměř domácí půda pro Icebugy a musím poděkovat icebugrunning.cz za podporu. Opět jistota na traťi. O energii se mi postaral Enervit. Opět byl mou poslední pomocí a perfektním zdrojem před startem. Běžel jsem v týmových věcech od SWEEP SPORT na které jsem si velmi rychle zvyknul. Jsem trochu opatrný na změny oblečení, ale tady to šlo hladce a mám jen slova chvály.  

 

Spread the word. Share this post!

Leave Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *