Když mi před několika lety někdo řekl slovo „jóga“. Vybavil jsem si mnichy, nudné meditace a plno bab v tělocvičně co se nudně souží na karimatce…
je vtipné, že jsem si myslel jak mám ruce strašně nahoře. A když to vidím, tak je mám dole a ještě jsem měl problém je vůbec mít u sebe.
Přiznám se, měl jsem k ní odpor a opomíjívý postoj. Právě během návštěv fyzioterapeutek a studování různých protahovacích cvíčení jsem slovo „joga“ pokával mnohem častěji. Už mi neřišlo tak „nudné“, ale přesto jsem ho stále opomíjel. Zase utekla nějaká doba a já se posunul ve svém sebepoznání o kus dále. V ten moment jsem si začal uvědomovat, kolik cvičení z jogy vychází. Občas jsem zkusil oslovit youtube a pozdravit slunce a to i v noci. Jenže tím to skončilo. Neměl jsem odvahu jít někam na hodinu, a tak na delší dobu zůstalo jen u domácích pokusů.
Změna přišla na Týdnu zdraví u nás ve firmě. Jedna hodina jogy s naší kolegyní Pavlou Kuhnovou jako lektorkou. To jsem nemohl nechat jen tak.
Hodina začala zajímavou debatou na téma složení obědu a jeho vlivu na trávení, zda-li se například fazole nebo kukuřice nějak podepíše na vnitřním klimatu. Pomalu jsem začal přemýšlet, co že jsem to měl k obědu, abych náhodou to ticho nepročísl nějakým zvukovým efektem.
Samotná hodina byla úplně boží. Odpočinková střecha, která odpočinek fakt není. Prošli jsme pozice bojovníků a pár dalších až po nějaký strom či co. Hodně věcí mi bylo povědomých ze strečinku, aby taky ne. Stačila tahle jedna hodina, abych jí propadl. Myslím, že joga je cesta, jak spoustu svalů protáhnout a posílit. Někdy i zjistit, že je vůbec mám. Skvěle jsem se uvolnil nejen fyzicky nýbrž i myšlenkově.
Za tuhle hodinu musím Pavle poděkovat a přiznat, že mě do toho namočila celkem s jistotou…
Už aby byla další seance.