Uplynulý rok byl po mnoha stránkách jedinečný. Ale ne vše se rodilo tak, jak si člověk plánuje. Důležité je však nepřestat věřit.

Do nového roku jsem vstoupil stejně jako předchozí rok pod vlajkou Alltraining.cz . Bohužel začátek roku nebyl rozhodně ideální. V prvních lednových týdnech jsem zapíchl trénink a z několikadenního klidu byla 3 měsíční anabáze v začarovaném kruhu bez tréninku. Musel jsem škrtat závody a nedostalo se tak na první zimní sprint v Jasné nebo sprint v Mnichově. Měl to být první rok v Elitě, ale vše se zdálo být hodně špatně.

Díky bohu mi tahle nepříjemnost hodně otevřela oči a já se začal zajímat sám o sebe. Do slovníku jsem si zařadil slova jako strečink, atletická abeceda nebo regenerace. Měl jsem čas přemýšlet o přístupu k běhání a všemu co je s tím spojené. Na všem špatném je pořeba si najít to pozitivní a vzít si ponaučení. A právě tahle nepříjemná situace a změna přístupu položila základy ke zlomové sezóně.

Závodní sezónu jsem otevřel tradičně začátkem května v Liberci. Ač bez intenzivního tréninku, jsem se kvalifikoval na mistrovství světa. To jsem však ještě netušil, že tam pojedu. Byl to spíš bonus, ale největší výhra pro mě bylo dokončení závodu bez bolesti a komplikací.

Následující závod v Litovli už byl o něčem jiném. Bylo teplo, hodně vody a bežecky už jsem se cítil lépe. Posun v pořadí a dobrý pocit ze závodu potvrzoval, že jsem na správné cestě.

Následovat měl můj první zahraniční závod, který byl v Německém Freiburgu. Mudiator sliboval zajímavou trať a nevšední překážky. Osud ovšem znovu zasáhl a při jednom výletu na bruslích si moje žena zlomila kotník. V tu chvíli se změnila náplň dovolené a po zbytek času jsme řešili co a jak s operací, převozem zpět do ČR a podobně. No prostě opět zajímavá zkušenost. A poněkud pokřivený výhled na letní měsíce.

O pár týdnů později se vyskytla nabídka na závod Spartan Race v Kolíně nad Rýnem,ale bohužel přišla v nevhodnou dobu. A tak jsem musel téměř zařízené věci odřeknout. Sice mě to mrzelo, ale priority byly doma. Do Neměcka bych odjel stejně jen fyzicky, protože hlavou bych byl stejně stale doma.

Přes všechny komplikace jsem pokračoval s tréninkem, jak se dalo. Neuprosně se blížil první skutečný test. A Donovaly slovu „test“ daly úplně nový význam. V brutálním vedru a neméně naročných kopcích jsem se dostal do TOP10. Tady jsem si šáhl opravdu na dno, nejen fyzicky.

Tenhle závod mě také nakopl, abych začal řešit stravování. A vůbec celý režim jídla, pití atd. Přes záplavu „odborníků“ a nutričních poradců z FB a internet, jsem se rozhodl pro spolupráci se SPORTvital.cz. Nejen po zkušenostech z Donoval, ale hlavně s výhledem na ME v Lomnici, to byl další krok, jak přiložit puzzle kostičku do mojí závodní skládanky.

Mistrovství Evropy v Tatranské Lomnici. Co k tomu říci? Asi můj nejpovedenější závod. A taky nejdelší. Víc jsem závodně ještě neběžel. Zažil jsem pocity jaké nikdy. Při vzpomínce na tento závod, mi bude ještě dlouho běhat mráz po zádech. Pocit, kdy jste v cíli na pokraji sil, ale totálně štastní zvednete hlavu, kde stojí moje žena s prckem, se prostě nedá popsat. Jak otřepané, ale pravdivé: „You will know at the finish line“.

Hned pár dní na to jsem měl cestovat do Tyrolských Alp na Beast. Po zvážení pro a proti jsem se rozhodl věnovat spíše tréninku a trochu mentálně i fyzicky zregenerovat a připravit se na nadcházející MS. Závod jsem sledoval alespoň na netu. Sice jsem přišel, podle ohlasů, o zatím nejlepší závod v Evropě, ale vrchol měl teprve přijít.

Předešlé závody ukázaly jednu povzbudivou věc. S každým odběhnutým závodem jsem se cítil lépe, silnější a připravenější. Jsem zastáncem toho, že by trénink měl směřovat k vrcholu sezóny. Pokud jich teda není více. Sezóna není konstatní a bežecká výkonost je v průběhu sezóny lepší a horší.Teda pokud nejste Péťa Žižka. Ten může vyhrávat vždy. 🙂

A právě takový závodní vrchol přišel v USA na Mistroství světa. Vykročil jsem do neznáma. Vydal jsem se poprvé tak daleko od domova, tak dlouho sám. Tolik odlišností, klimatických i kulturních. O mnoho větší konkurence, jiné překážky. Jen samotná cesta tam byla zážitek, natož stát po boku těch borců na startovní čáře. Jestli jsem si v Lomnici sáhl na samé dno sil, tak tady jsem dno podhramabal a ještě k tomu sváděl boj s hlavou. Asi nejtěžší závod hlavně po mentální stránce, co jsem zatím běžel. Mnohem lepší umístění bylo na dosah ruky a to skoro doslova, ale né vždy dopadne vše tak, jak si přejete. S pokorou jsem bral 52. místo na světě. Za mnou bylo dalších 200 nejlepších Spartanů z celého světa. To taky není vůbec špatné. Je to jak horská dráha, mohlo to být lepší, třeba okolo 30. místa, ale taky to mohlo být okolo 80-tého ne-li horší. Někdy stačí jen opravu málo.

Závěr sezóny měl v kalendáři zapsané místo Kouty nad Desnou. S vysokohorskou přípravou v Kalifornii byly místní kopečky sranda. Sice jsem na startu byl né úplně zdravotně v pořádku, ale byl to poslední závod a po něm volno….ano …volno. Nejbolestnější závod mě vynesl na stupně vítezů. 4. místo celkově a 3. místo mezi elitáři jednotlivci byla třešinka na závěr. Právě proto, že jsem na startu nestál úplně zdravotně v pohodě, tak samotný závod bylo peklo. Jen doufám, že mezi bolestí a umístěním v závodě není nějaká rovnice.

Co závěrem říci. Asi to, že to byl nejúžasnější závodní rok. Postupně jsem se vypracoval na místa, o kterých jsem jen snil. Otevřel jsem si hodně oči. Naučil se spoustu věcí a získal mnoho zkušeností, emocí, zážitků. A to je to proč to dělám…ten zážitek, ty emoce…ta nicotná chvíle, kdy proběhnete cílem….ta je k nezaplacení.

… nesmí chybět to nejdůležitější…

Dančo, děkuji ti za podporu a trpělivost jakou jsi se mnou měla po celý rok. Vím, že to se mnou nebylo lehké, někdy až k nevydržení, když jsem nemohl běhat. Nebo jsem mluvil jen o závodech a ty jsi se chtěla bavit o zahrádce. Ale jsem si stoprocentně jistý, že bez Tebe bych nedošel tak vysoko.

Věř mi, že kromě banánu a pití, chci první vidět v cíli Tebe, tak jako třeba v Lomnici!

 

Čísla roku 2015:

1258 km jsem uběhl při tréninku – průměrně za měsíc 127km. (10 měsíců)

134 hodin tj. (5,5 dne) jsem jen běhal

323 km jsem odšlapal na kole a potřeboval jsem na to 17 hodin

19 hodin jsem odplaval

6 závodů jsem absolvoval (2x sprint, 2x super, 2x beast)

3 závody jsem rušil

102,1km – závodních km za 10hodin a 47minut

1 závodní boty jsem zničil

2 tréninkové boty jsem přesunul do oddělení „zahradní obuv“

231 nejvíce naběhaných km za měsíc

4,65 nejméně naběhaných km za měsíc

102616 asi tolik spálených Kcal za trénink

1 závod na kolech se 4. místem

4134 km jsem najezdil na závody a strávil na cestě 26 hodin a 48 minut (nepočítáno letadlo do USA)

8325 minut jsem strávil večerním strečinkem

19 návštěv fyzioterapeuta/ky

12 aplikací rázové vlny

 

korekce: PET