Jako skoro každý trénink ve všedním dnu jsem vyrazil na Zátopkovy okruhy u Staré Boleslavi. 

Vybíhám od závor, které jsou směrem ze Staré Boleslavi do Sojovic. Pár metrů předtím, než se napojím na 5km okruh mi probleskla myšlenka. „Proč dneska kroužit zase stejně? Není čas trochu si porušit stereotyp?“ 

Nezabočil jsem tedy na okruh a běžel jsem po cestě směrem k pískovně. Užíval jsem si ranní les, sluníčko a klid. Chtěl jsem prostě jen běžet a běžet kam mě cesty dovedou. 

Nakonec jsem udělal velký okruh přes Otradovice, lesní školky a pískovnu. Abych se krátce napojil  zpět na okruh a doběhl k autu.  Poznal jsem nové cestičky a cesty kudy by se dalo běhat. Cestou jsem vzpomínal, jak jsem tudy jezdil za holkama do vedlejších vesnic. Na každé křižovace jsem přemýšel, kam mě asi dovede některá z cest. Mám rád to rozhodování…„tudy nebo tudy?….uvidím, tak třeba tudy“ . Člověk jen tuší směr, ale neví, jak to dopadnu….někdy tak jak si myslí, někdy další křižovatkou. A někdy si z 10km tréninku udělá 20km, protože vyběhne někde úplně jinde. Každé rozhodnutí něco přinese…

 

Chodil jsem sem, ještě když jsem hrál fotbal nebo jen tak jezdit na kole. Mám to tu rád. Je tu po ránu fakt klid. Hezky se tu dá poběhat a ten duch Emila, ten tu pořád někde běhá…

 

Něco o tomto místě:  http://justlive.cz/run/lokality/zatopkovy-bezecke-stezky/ 

Nebo něco o stadionu: http://www.houstka.com/stadion/

Tady je můj záznam z tréninku: https://flow.polar.com/training/analysis/718244601

 

Zkuste někdy nedělat věci stejně jako každý den, možná budete sami překvapení co Vám to přinese…