Zítra je den odletu do Kanady na Mistrovství světa. Stále jsem klidný…zatím ještě.. Uplynulý víkend uzavřel tréninkové konto před MS. Sobotní ráno se neslo v duchu takového pocitového poběhání po okolí. Odpoledne přišlo na řadu pár kopců ze sedla . Počasí už bylo nic moc. Jezdit na kole v dešti mi nevadí. Není špatné počasí, je
Jako skoro každý trénink ve všedním dnu jsem vyrazil na Zátopkovy okruhy u Staré Boleslavi. Vybíhám od závor, které jsou směrem ze Staré Boleslavi do Sojovic. Pár metrů předtím, než se napojím na 5km okruh mi probleskla myšlenka. „Proč dneska kroužit zase stejně? Není čas trochu si porušit stereotyp?“ Nezabočil jsem tedy na okruh
Tohle rozhodnutí se mi nedělalo vůbec lehce. Chvíli mi trvalo, než jsem si to ujasnil a přesvědčil srdce, že je to rozhodnutí pro lepší zítřek. Musím proto oznámit, že se vzdávám účasti na Predatoru v Monínci. Směřoval jsem k tomuto závodu značnou část přípravy, abych zde uspěl a kvalifikoval se na Mistrovství Evropy v OCR,
Některá rozhodnutí zrají rychleji a některá pomaleji. Ale vždy přijdou …. Sezona skončila závodem v Koutech a nastal čas odpočinku, bilancování a hlavně přemýšlení co dál. Jsem typ člověka, co stále něco studuje, hledá jak vylepšit věci, zkusit něco nového. Nestát na místě, ale posunout se dál. Když bych oslavoval a říkal si, že dělám
Černá nebo bílá? Světlo nebo tma? Měsíc nebo slunce? Mezi touto otázkou nejde kličkovat, buď je to tak nebo ne. Proč vlastně tyhle otázky? Protože na ně jsou jen dvě jednoduché odpovědi. ANO nebo NE, nevím není odpověď. Pod těmito otázkami vidím jednu základní, kterou v poslední době pokládám čím dál více. Chceš nebo